At the first sight // CZ, Luke Hemmings

Kapitola 45

*** Pohled Trixie ***

„Padnou opravdu skvěle. Nemůžu se na sebe vynadívat!" zasmála jsem se, zatímco jsem se dále prohlížela v zrcadle. „A ty vlasy a make-up... Fakt vám moc děkuji! Hlavně Liz a tobě Sierro," rozplývala jsem se a hned šla všechny holky obejmout.

Ano říkám holky, protože právě stojíme já, Celeste, Liz a Sierra v ložnici mě a Luka. Je den předávání cen a já konečně mohla oficiálně obléknout šaty, kterými jsem byla obdarována. Navíc Liz zařídila i posilu – stylistku kluků z 5SOS, Sierru. Umí ovšem zkrášlovat i dámy a jak se dozvěděla prosbu Liz, neváhala a přijela ihned po obědě.

A teď tu takhle stojím před zrcadlem a ptám se sama sebe, jestli je tohle skutečnost nebo sen, protože já opravdu nemám zdání.

*** FLASHBACK *** (pořád pohled Trix)

„Tohle po vás nemůžu chtít," řekla jsem tlumeně, pořád ještě neskutečně ohromená... Koukla jsem na Liz.

„Ale můžeš," usmála se. „Je to dárek."

„A k čemu? Narozeniny mám na konci května," podivila jsem se. „Navíc. Musely být nesmírně drahé. Opravdu. To nemohu přijmout."

„Kupoval je Luke. Chtěl ti udělat radost. Přišel za mnou a nevěděl, jestli je to dobrý nápad, obstarat ti takovýhle dárek. Já mu řekla, že ano a společně jsme je vybrali. Oba jsme byli přesvědčení, že se ti budou líbit – a jak vidím, naše očekávání se splnilo. Byl tak nadšený z toho, že ti udělá radost a já šťastná, že vidím svého syna tak spokojeného... Vím, že už se nemůže dočkat, až tě v nich uvidí. Takže šup. Vyzkoušej si je!" usmála se. Monolog paní Hemmingsové byl tak procítěný, že mi dokonce ukápla slza, kterou jsem rychle setřela palcem. A i Liz měla na krajíčku. Je to až k nevíře. Ve společnosti Hemmingsových se cítím, jako bychom se znali roky, jako bychom byli opravdická druhá rodina.

Popotáhla jsem a po krátké chvíli odpověděla: „Tak dobře, tedy."

Zcela jsem odklidila mašli a dokořán otevřela krabici. Naskytl se mi pohled na zlatou barvou protkaný korzet, ležící na kopě světle růžové hebounké látky. Stále jsem nemohla uvěřit. Vzala jsem materiál do opatrně do ruky. Až když jsem si vršek pořádně prohlédla, zjistila jsem, že jsou to vlastně zlaté kytky vyrobené z korálků a kamínků stejné barvy. Ne, tohle opravdu musí být sen. Takhle majestátní korzet je v mém případě naprosto nereálný.

Rozhodla jsem se prozkoumat další část šatů, takže jsem materiál pozvedla, co nejvýš to šlo. Byla to několikavrstvá sukně, nakonec spíše meruňkové či světle oranžové barvy. Načechraná a přesto držela ten správný tvar.

„Tak co, líbí se ti?" zeptala se s úsměvem Liz.

„Blázníš?" zasmála jsem se. „Je to ta nejúžasnější věc, kterou jsem kdy viděla. Čistá nádhera!"

„Jsou opravdu skvostné. Vybrali jste dobře," ozvala se poprvé od doby, co jsme vstoupily, Celeste.

„Ty jsi o tom věděla," zeptala jsem se s údivem, ale i úsměvem na tváři.

„No, něco málo jsem tušila," usmála se. „ Ale jinak nikdo jiný neví nic, že?"

„Řekla bych, že ne," odpověděla tentokrát paní Hemmingsová. „Tak co, půjdeš si je zkusit?"

„Samozřejmě!" Rozzářily se mi oči, jak jsem vytahovala materiál z krabice. Ovšem pod šaty jsem objevila další poklad. „I boty a šperky?!"