Slohovky

Host do domu, hůl do ruky v.1

Byl pozdní večer, první máj. Zrovna jsem s tátou seděl u našeho dřevěného, vyřezávaného, jídelního stolu. Maminka volala z kuchyně: ,, Chlapci, budu servírovat, ukliďte stůl!" Sklidili jsme ze stolu a maminka přinesla hrnec s kouřící polévkou. Venku začalo mírně poprchávat.

Zrovna jsem se chystal zakousnout do libě vypadajícího kusu svíčkové, když se najednou ozvala hrozná rána a venku se spustil strašný liják. Z nebe padaly proudy vody a smáčely krajinu kolem. Maminka si vzpomněla, že venku nechala prádlo a rozběhla se ven, aby zachránila co se dalo. Táta mi řekl: ,, Honem, běž zavřít okno!"

První krize večera byla zažehnána. Maminka sklidila již mokré prádlo, já jsem po domě zavřel okna, aby nám dovnitř neteklo a táta se mezitím na chvíli natáhl na pohovce. Všichni jsme se opět sesedli u našeho dřevěného vyřezávaného, jídelního stolu a opět se chystali k jídlu. Opět jsem se chystal zakousnout do libě vypadajícího kusu svíčkové, když najednou se ozvaly rány na dveře. ,, Kdo to asi může být v tuto pozdní hodinu u nás na samotě uprostřed lesa, kam se i medvědi bojí vstoupit?" zeptala se maminka  popadla po této dlouhé větě, řečené na jeden nádech, dech. ,,Kdo je?!" zakřičel tatínek. Nic. Pouze se ozvaly další rány na dveře. tatínek vstal a pomalu zamířil ke dveřím. Otočil klíčem v zámku. Nově příchozí rozrazil dveře. Jeho identita nám všem vyrazila dech.

Ve dveřích stál strýc Karel. Z kabátu crčela voda. Vstoupil dovnitř a na našem krásném perském koberci se hned vedle louže vody objevily dvě bahnité stopy. Maminka od našeho krásného čerstvě vypraného perského koberce odvrátila zrak. ,, Přijel jsem vás navštívit!" zahulákal strýc Karel. Mokrý a špinavý kabát hodil na zem. Svůj širák odhodil v dál. Mokrý klobouk přistál přímo uprostřed hrnce se svíčkovou. V zabahněných botách dodupal ke stolu a pustil se do mojí porce. Zanedlouho zhltl všechny tři porce, odříhl si a vypil soudek piva, který rodičům obvykle vystačil na půl roku. Všichni jsme tento výjev sledovali jako přibytí. Strýc si opět odříhl a svalil se do, do té doby, čistého křesla. Otevřel stále plnou pusu a opět začal hulákat: ,,Odteď u vás budu bydlet, ale nejdřív bych si dal něco k jídlu!"

To už tatínek nevydržel, pomalu se přiblížil ke své vycházkové holi a s bojovým pokřikem : "Zmiz odsud ať tě tu už nevidíme, ty darmožroute!"  se vydal vzdorovat strýci. Polekaný strýc vyskočil z křesla a vyběhl ven ještě rychleji než vrazil dovnitř. Maminka za ním ještě vyhodila jeho kabát a klobouk, který byl stále od svíčkové omáčky.

Celý zbytek večera a roku jsme strávili napravováním škod vzniklých přičiněním této živelné katastrofy.