Slohovky

Host do domu, hůl do ruky v.2

Byl pozdní večer, třináctého února. Unavený mladý astrofyzik Hans Jansen se právě vrátil z výzkumného ústavu dánské Akademie věd v Kodani. tašku s názorným modelem sluneční soustavy, velmi nadneseně řečeno, položil vedle dveří, a protože měl velký hlad, ihned zamířil do své bleděmodře vytapetované kuchyně. Když tam dorazil, vyprázdnil obsah již velmi zašlé konzervy na talíř. 

Když si mladý astrofyzik Hans Jansen z dánské Akademie věd nesl talíř ke svému nenatřenému, avšak vyřezávanému dřevěnému stolu, spustily se za špinavými, kdysi bíle natřenými, okny provazy vody. Mladý astrofyzik tomuto faktu nevěnoval pozornost a těžce dosedl na prostou dřevěnou židli s červeným saténovým polstrováním.

Už už se chystal nabrat nevábně vypadající směs na svém talíři, když vtom, buch, buch, ozvalo se bouchání na mosazné dřevěné vchodové dveře. ,, Kdo by to asi sakra mohl být v tuto pozdní hodinu!" pomyslel si mladý astrofyzik Hans Jansen z výzkumného ústavu dánské Akademie věd v Kodani. Toto však nevyřkl nahlas a místo toho jen otráveně zahulákal: ,, Kdo je?" Nic. Poté, co dozněla ozvěna jeho posledních slov v bytě s klenutým stropem nacházejícím se v bytovém domě na kraji Kodaně, rozhostilo se těžké hrobové ticho. 

Na několik okamžiků zůstalo ticho nepřerušeno, ale poté se opět ozvalo, buch, buch, nepravidelné klepání. otrávený mladý astrofyzik Hans Jansen z výzkumného ústavu dánské Akademie věd v Kodani se otráveně zvedl a otráveně došel k masivním dřevěným vchodovým dveřím. 

Dveřmi prudce škubl a do bytu doslova vpadl Jansenův kamarád z vysoké, Christian Jensen, který, zjevně hojně opojen, usnul opřený o masivní dřevěné vchodové dveře. Mladý astrofyzik Hans Jansen z výzkumného ústavu dánské Akademie věd ani nedořekl: ,, Co tady děláš?" a zůstal stát s pusou otevřenou dokořán. Christian Jensen stihl mezitím, neustále doprovázen svým nesrozumitelným mumláním, rozdupnout názorný model sluneční soustavy. Hned vedle dvou šlápot na novém čistě bílém koberci se vytvořila louže vody pocházející z mokrého kabátu nově příchozího. 

Mladý astrofyzik s ústy dokořán přihlížel tomu, jak se Christian Jensen, zjevně hojně opojený, snaží dostat co nejpřímější cestou ke stolu. Po téměř přímé cestě k nenatřenému, avšak vyřezávanému dřevěnému stolu stihl znovu dupnout na teď již zničený model sluneční soustav, shodit skříň se starým porcelánem po Jansenově prababičce a, rozbít okenní tabuli tím, že se skrz ni snažil opakovaně prohodit svůj promočený kabát a zničit nový bílý koberec zanecháním nepravidelné řady blátivých stop.

 Christian Jensen těžce dosedl na židli, kde zničil červené saténové polstrování. Mladý astrofyzik Hans Jansen z výzkumného ústavu dánské Akademie věd v Kodani se vzpamatoval právě v okamžiku, kdy se Christian Jensen chtěl zakousnout do jeho večeře. ,,Ven!" zařval a popadl imitaci Gandalfovy hole z Pána Prstenů a už s ní hnal svého kamaráda ven masivními dřevěnými vchodovými dveřmi.  Za ním vyhodil plstěný klobouk, který se během návštěvy octl na drahocenné pozlacené sošce Buddhy.  Kabát již vyhazovat nemusel, ten už defenestroval sám Christian Jensen během své milé návštěvy.

Mladý astrofyzik Hans Jansen z výzkumného ústavu dánské Akademie věd v Kodani opět těžce dosedl na prostou dřevěnou židli s, nyní již zničeným, červeným saténovým polstrováním. Již teď věděl, že náprava škod po této živelné katastrofě mu bude trvat ještě hodně dlouho.