Nutná informace pro pochopení: v naší školní jidelně se kuchařka vždy prvního ve frontě zeptala ,,Co si dáte?" a všech ostatních za ním už jen ,,A vy?"
Je úterý. Umačkáván okolním davem se snažím zůstat nad hladinou ve frontě na oběd. Dech už dochází. Daří se mi podívat na hodinky. Ručička se zastavila na 12:49. Tik! Ťak! Vteřiny ubíhají jako by to byly celé týdny. Nohy se mi pod neustálým tlakem začínají podlamovat.
Záchrana! Vrátný otevírá branku. Proud mě s ostatními unáší dovnitř. Beru si tác. Hmatám po vidličce. Zase došly! Lžíce a nůž budou muset stačit.
Uvolnit průchod, prochází profesor. Zařadit se zpět. Už se dýchá lépe. Risi-bisi nebo Kozí brada? Raději žádnou.
,,A vy?" ozývá se stále blíže a blíže. ,,A vy? A vy?" Začínám panikařit. Blíží se moje chvíle. Ovocné knedlíky, jen se po nich zaprášilo. Na mě nezbylo. Květákový mozeček, rýže s houbovou omáčkou. Nevím co si vybrat. Mám hlad. Osudná chvíle je tu. Jsem na řadě. Moje ,,A vy?" už bylo vyřčeno. Mozek kolabuje. Musím rychle zvolit. ,,Tu rýži s houbami!" zaznělo mi z úst, ani nevím jak. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Talíř se ocitl na mém tácu.
Pomalu se blížím k pokladně. Platím. Beru si dvě jablka. Odcházím do atria.
YOU ARE READING
Slohovky
Short StorySlohové práce z mých školních let, při psaní těchto vyprávění jsem se bavil, doufám že vy budete stejně. S odstupem času bych je určitě upravil, ale zůstávají ve znění jak jsem je kdysi napsal.
