Je úterý. Tísním se ve frontě na oběd. Sužován z jedné strany stěnou, z jiné lanovým plotem a z další spolužákem, snažím se, stejně jako ostatní, udržet na nohou. Dívám se na hodinky. Ručička se zastavila na 12:49. Okolí už začíná reptat, kdy už nás vpustí dovnitř. Pan vrátný se naposledy dívá na stav fronty v jídelně a otevírá branku.
Stádo se řítí dovnitř. Po pravé ruce mám za sklem dnešní nabídku jídel. Ovocné knedlíky, květákový mozeček, rýže s houbovou omáčkou. Spolužák si stěžuje: ,,Zase došly vidličky!" Beru si tedy jen tác, lžíci a nůž.
Uvolnit průchod, prochází profesor. Zařadit se zpět. Rutina probíhající každou chvíli. Fronta pomalu postupuje. Výběr polévek: Risi-bisi, Kozí brada.
Okolím se rozeznívá rutinní ,, A vy?" Poslední knedlíky mizí. Kolem probíhá vlna nespokojeného mručení. Okolo zní rutinní. ,, A vy? A vy?" Stádo panikaří. I přes to se stále pohybuje vpřed. Dup! Dup! Dup! Dup! Každý si rychle vybírá svůj nejbližší osud. Vybírám si také.
Postupuji k pokladně. Platím. Odcházím.
YOU ARE READING
Slohovky
Short StorySlohové práce z mých školních let, při psaní těchto vyprávění jsem se bavil, doufám že vy budete stejně. S odstupem času bych je určitě upravil, ale zůstávají ve znění jak jsem je kdysi napsal.
