7. / seven

206 27 7
                                    

O týden později jsem stála na jeho verandě. Myslel to opravdu vážně, když řekl, že nebydlí od knihovny daleko. Doslova bydlel o tři bloky dál. Teď jsem znala důvod, proč byl vždycky tady, bylo to pro něj pohodlné.

Jeho máma otevřela poté, co jsem zaklepala. Věděla jsem, že to byla ona, protože měla modré oči a jemný hlas. Možná jste z celé rodiny cítili klid. Možná to byla genetická záležitost.

Vřele se usmívala, když mě viděla.

„Uh, dobrý den," řekla, nevěděla, kdo jsem.

„Dobrý den." Usmála jsem se. „Jsem Tori. Niallova kamarádka. Je doma?" zeptala jsem se.

„Ni... Hledáte Nialla?" skoro zakoktala. Milý úsměv jemně zmizel z jejího obličeje.

„Jo, řekl mi, abych tady přišla a ptala se na něj. Není doma? Je to v pořádku, můžu-," řekla jsem, než mě zastavila.

„Co kdybyste šla dál?" zeptala se mě a otevřela dveře doširoka.

„Uh, jo, dobře. Děkuji." Vešla jsem dovnitř, čekala jsem, až zavře dveře, než mě zavedla do jídelny.

Když jsme procházely kolem obýváku, zachytila jsem rodinné portréty. Niallův přátelský obličej byl na každém. Cítila jsem se lépe. Konečně jsme se tak sblížili, abych byla u něj doma.

„Dáte si nějakou limonádu? Nebo vodu?" slyšela jsem jeho mámu, když zmizela v kuchyni. Posadila jsem se na dřevěnou židli vedle jídelního stolu.

„Voda by byla fajn, děkuji!" řekla jsem nahlas.

Když jsem čekala, rozhlížela jsem se kolem a prohlížela jsem si to. Nebyl to tak velký dům jako náš dvougenerační, takže jsem měla stísněný pocit. Ale bylo to domácí a věděla jsem, že tady Niall bydlel, a to stačilo.

Uteklo pár minut, než vyšla Niallova máma se dvěma sklenicemi vody. Jednu postavila přede mě a poděkovala jsem.

Usmála se a posadila se naproti mně přes stůl. Zírala na mě. Byla jsem trochu vyděšená, abych byla upřímná. Chtěla jsem, aby Niall přišel a odhalil jeho zářivý úsměv.

„Jsi Niallova kamarádka ze školy?" zeptala se mě.

Potřásla jsem hlavou.

„Ne, poznala jsem ho v knihovně."

Zamračila se.

„Ah, ano, chodíval do knihovny. Rád četl."

„Jo, ale co myslíte tím chodíval? Omlouvám se, že se ptám, ale chodí tam měsíce," řekla jsem, všimla jsem si minulého času.

„Cože?" podívala se na mě trochu blíže. „Co tím myslíte? Nebyl tam od doby, co-." Náhle se zarazila.

„Um..." Začínala jsem být zmatená. Byla jsem ve správném domě?

„Chci říct, že jsem ho v knihovně viděla minulý týden. Vídám ho každý týden už několik měsíců."

Ostře se nadechla.

„Jste v pořádku?" skoro jsem se natáhla po její ruce. Vypadala, že asi omdlí.

Poškrábala se na hlavě, než se na mě podívala. Tak teď jsem byla řádně vyděšená.

„Zlato, nemůže být možné, že osoba, se kterou se vídáš, je můj Niall. Není ve stavu, aby šel do knihovny. Opravdu, nemůže nikam jít," vysvětlila.

_____________

A tady to začíná... 

Edited.

Library Of Us // n.h. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat