Library Of Us // n.h. (CZECH TRANSLATION)

10. / ten

Chvíli jsem to popírala. Vůbec jsem nevěděla, jak myslet, nebo co dělat. Nějaký čas jsem normálně žila, dokud mě to nezačalo požírat a nemohla jsem utéct.

Další sobotu jsem šla do knihovny; ten samý den, kdy jsme se s Niallem vídali.

Kroky do zadní části knihovny byly dlouhé. Zírala jsem na police, když jsem kolem nich procházela. Obvykle byly plné šťastných pocitů, ale když jsem se tady procházela, všude jsem cítila smutek.

Ztratila jsem dech, když jsem se dostala dozadu. Stála jsem pět stop za policí.

Niall byl tam.

Naprosto živý a v pořádku, jako předtím.

Začaly se mi třást prsty a začala jsem se potit. Co to bylo? Co se dělo? Proč byl Niall tady? Ne tak dlouho zpátky jsem ho viděla v nemocniční posteli. Věděla jsem, že jsem ho viděla. Nic jsem si nepředstavovala. Nejsem blázen. Měla jsem problémy s mluvením, ale to nebyl velký problém a nikdy to nezasahovalo do mého života. Takže co to bylo?

Samozřejmě byla jen jedna možnost, jak to zjistit. Došla jsem k němu.

Vzhlédl na mě.

„Victorie?" zalapal po dechu a odložil knihu. „Co to, sakra? Kde jsi byla? Nepřišla jsi k nám a neviděl jsem tě skoro měsíc?"

Chvíli jsem bojovala se slovy.

„Ni-Nialle?"

„Co? Vypadáš, jako bys viděla ducha. Jsi v pořádku?" vstal a odsunul židli.

„Ne, zůstaň tam. Nechoď blíž, prosím," varovala jsem ho. Věnoval mi zmatený pohled, než jsem v jeho očích uviděla bolest.

„Co se děje? Vypadáš, že chceš něco říct. Nelíbí se mi, že se takhle chováš."

„Nialle, jak to, že jsi tady?" zeptala jsem se. „Jak to, že tady teď stojíš?" ukázala jsem. Jen se zasmál.

„Nebuď hloupá, Victorie. Jsem tady, protože tady stojím. Mám nohy, víš."

Zase jsem na něj zírala, asi moc dlouho. Byl duch? Nebo jsem bláznila?

„Šla jsem k tobě, jak jsem řekla. A setkala jsem se s tvou mámou," řekla jsem.

Usmál se a přikývl.

„Nebyl jsem doma. Ale čekal jsem na tebe."

„Ne, nebyl. Nebyl jsi tam. Nialle, nevím, co se děje, ale jela jsem s tvou mámou do nemocnice. Viděla jsem-."

„Počkat, jela jsi s mou mámou do nemocnice? Proč? Chci říct, to je trochu divné?" přerušil mě.

Povzdechla jsem si.

„Ležel jsi v nemocniční posteli, Nialle. Viděla jsem tě. Ležel jsi tam, jako bys byl už pryč."

Niall si odfrknul a podíval se na mě, jako by nemohl pochopit, o čem jsem mluvila. To bylo v pořádku, protože ani já jsem nevěděla, jestli jsem byla rozumná. Celou dobu jsem mohla snít a ještě jsem se neprobudila.

Ale vím, že pokud se probudím, Niall nebude reálný. Nechtěla jsem o něj přijít.

Chtěla jsem, aby byl skutečný. Byl opravdový?

__________

Už je to lepší, ne? Trochu se to začíná rozplétat. Pořád zmatení přetrvává? :)