Niall byl o pár dní později propuštěn z nemocnice. Od toho dne, kdy řekl, že si mě nepamatuje, jsem ho neviděla.
Jeho máma mi zase volala, řekla mi, že Niall je doma a že jsem kdykoli vítána. Chtěla, abych mu pomohla si vzpomenout.
Během těch dní, co se Niall připravoval na návrat domů, šla jsem do knihovny, abych se podívala na jeho oblíbené knihy; ty, které vždycky četl, když tam byl. Strávila jsem hodinu hledáním té knížky s hovínky. Nějak skončila v dětské sekci.
Stála jsem u jeho dveří, na rameni jsem měla tašku plnou knih. Jeho máma otevřela a pustila mě dovnitř. Zavedla mě tam, kde byl jeho pokoj, spal.
„Za chvíli se probudí kvůli lékům, tak se posaď, dobře?" řekla a přikývla jsem. Šla pro jeho prášky a posadila jsem se na jeho židli u stolu.
Otočila jsem se k Niallovi, který poklidně dřímal, jednu nohu měl venku zpod deky a zbytek těla byl pod ní. Povzdychla jsem si. Vypadal stejně, jako když byl v nemocnici.
Ale věděla jsem, že za těmi bledými rty a bledou nemocniční kůží s ponurnými vibracemi, které z něj teď vycházely, byl ten šťastný modrooký blonďák se zářivým úsměvem. Jen jsem nevěděla, jestli bych ho kvůli sobě ještě někdy viděla.
Jeho máma se vrátila, přinesla tácek s několika lahvičkami léků a sklenici vody. Probudila Nialla, který nejdříve zaskuhral, ale pak se posadil, otočil se a byl ke mně čelem. Byl překvapený.
„Sakra, vyděsila jsi mě," řekl.
„Omlouvám se," odpověděla jsem.
„Tady." Položila mu máma tác do klína. „Nejdříve si vezmi prášky a pak můžeš chvíli mluvit s Victorii."
Niall přikývl, načež otevřel lahvičku. Sledovala jsem, jak vytáhnul několik barevných prášků a pak je zapil vodou. Máma mu vzala tácek a nechala nás o samotě.
„Takže..." Podíval se na mě Niall. „Tori, že?" zeptal se.
Potřásla jsem hlavou.
„Victoria."
Přikývl.
„Opravdu je mi to líto, že... víš. Snažil jsem se vzpomenout na tebe a na tvé jméno, ale pořád nic. Doktor mi řekl, že na některé věci si vzpomenu až po čase, tak se moc nestrachuj."
„Díky, Nialle."
„Žádný problém, Victorie," řekl a pak mi věnoval poloviční úsměv.
To mi chybělo.
____________
Nebudu lhát, moc si přeju, aby si vzpomněl!!! Přece někde něco musí být. :(
Co říkáte na WS klip? :)))
ČTEŠ
Library Of Us // n.h. (CZECH TRANSLATION)
FanfictionRozesmívali jsme jeden druhého, jako bychom byli nějací školáci v zadní lavici ve třídě. Bylo nezbytné být v knihovně tiše, ale když víte, že musíte zadržovat smích, tehdy je to ještě těžší. All Rights Reserved ©midknightniall| všechna práva vymezen...