Elesiaron: Družka Alfy

Konec

JEŠTĚ NIKDY VE VLKODLAČÍCH DĚJINÁCH SE NESTALO, ABY SE POUTO SPŘÍZNĚNÝCH DUŠÍ ZRUŠILO.

Byl konec a Damien to v hloubi duše věděl, ačkoliv si to sám nechtěl přiznat. Choval se jako vůl, když své družce nevěřil. Povstání samozřejmě zarazil hned, jak o něm zjistil. Trvalo mu pak dalších několik dní než pochopil, že jestli má svojí družku najít, musí se plně poddat poutu. Poutu, kterému se předtím vyhýbal, protože chtěl být nad věcí. Pozdě pochopil, že ve věci spřízněných duší nejde být nad věcí. Tam musíte být pod věcí.

A teď běžel ve vlčí podobě - vládu těla přenechal jeho vnitřnímu vlkovi, jenž běžel jak nejrychleji dokázal, aby se ke své družce dostal včas. Jenže to bylo příliš daleko a on měl málo sil. Nestihne se k ní dostat včas, nestihne zachránit jejich dítě a tím pádem ani svojí družku, svojí Lunu. Zemřou, všichni. Jeho smečka bude bez Luny i Alfy a i bez potomka, který zemře v lůně jeho nyní nejdražší.

Pozdě...

Snažil se zrychlit, ale zjistil, že dokáže akorát zpomalit. Temnota na okrajích zorného pole toto tvrzení pouze doplňovala.

Zrychli! Zrychli!

Bylo pozdě...

Naposledy klopýtl a tentokrát naprosto bez sil padl k zemi. Vyčerpán. Všechny je odsoudil k smrti. Byl takový vůl... A teď bylo pozdě, pozdě se omlouvat i pozdě si něco vyčítat. Byl konec... Temnota ho obklopila a stáhla dolů.

Na dno.

°°°

Ayn ucítila tu tíhu pouta, které jí bralo síly. To pouto, které bylo to jediné co jí vázalo k Damienovi, jí nakonec zabíjelo. Bralo jí to hromadu z jejich vyčerpaných zásob energie.

Nyní jenom ležela a dívala se do stropu jeskyně, jeskyně, která byla zasvěcená Bohyni.

Bohyně...

To pouto, měla by ho zrušit.

Slíbila to...

Ocelový provaz vázající jí na jejího druha, prasklo. Tíha najednou zmizela a s ní i pouto. Prázdnota v jejím srdci tu skutečnost pouze potvrdila - pouto bylo pryč. Byla volná, jako předtím. Byla bez Damiena - už jí nepatřil a ona nepatřila jemu. Byla těhotná a jejich dítě nemělo poznat svého otce. Všechno najednou postrádalo svůj smysl. Celý její život. Vyčerpaně se schoulila do klubíčka - je bez svého druha. Musí alespoň ochránit své dítě. Prostě musí! Oslzenýma očima vzhlédla ke stropu a vyslala Bohyni jedno jediné slovo, protože svůj slib splnila.

Její dítě bude žít.

Děkuji...