Elesiaron: Družka Alfy

Bohyně

PO SMRTI ALFY NASTUPUJE JEHO MUŽSKÝ NEJSTARŠÍ POTOMEK A JEHO DRUŽKA.

,,Vítám vás, Alfo a Luno! Pojďte dál!"

V místnosti byla pouze stará vlkodlačice na houpacím křesle. Měla starou vrásčitou kůži, která jí byla na některých místech příliš velká a visela.

Ayn s Damienem pozdravili a vešli dovnitř. Přivítala je vůně sušených bylin a ještě něčeho, jehož původ Ayn nechtěla zjišťovat.

,,Přišli jste! A to je dobře, posaďte se Luno a i vy Alfo. Židlí je dost."

Za léčitelkou byli na stěnách pečlivě vyskládané obvazy, léky, nádobky s různě barevnými tekutinami, tinkturami a mastmi. Ayn se nejistě posadila a podívala se zmateně na Damiena, který měl ve tváři výraz očekávání a naděje. Co se tady děje?

,,Mohla bych se na vás podívat, Luno? Zjistila jsem, že váš pach se změnil a než budu dělat závěry, chci mít jistotu," zdůvodnila léčitelka.

,,Samozřejmě," svovolila.

Změnil se jí pach? To se u vlkodlačic dělo pouze v případech, kdy...

Léčitelka se zvedla z křesla a s překvapivou ladností si před ní klekla. Zvedla ruce a začala opatrně tlačit na Aynino ploché břicho. Chvíli bylo napjaté ticho, kdy se léčitelčiny vrásky prohlubovaly a Damienův obličej byl každou uplynulejší vteřinou plný naděje.

,,Je tam," oznámila nakonec léčitelka.

,,Co je kde?" zeptala se Ayn.

,,Dítě. Čekáte dítě. Jste těhotná," řekla slavnostně stará vlkodlačice.

,,Povedlo se! Ayn, jsi těhotná!" vykřikl Damien a zvedl svou družku, přičemž s ní zatočil ve vzduchu. Ta na něho akorát valila nechápavě oči. Je těhotná. Ona. Je. Těhotná!

°°°

,,Damiene, okamžitě toho nech, nebo přísahám, že ti tu tvou palici otřískám, aby neměla tak pitomý nápady!" zavrčela Ayn na Damiena.

,,Co? Proč? Vždyť Albrus je hezké jméno!" bránil se její druh.

,,Je to holčička! Cítím to! Takže žádný Albrus!"

,,Bude to kluk! Albrus! Někdo musí vést smečku po mé smrti," řekl Damien.

Seděli spolu na posteli a on měl svojí družku přitisklou na své hrudi. Společně vymýšleli jména a přitom se dohadovali.

,,Holka!"

,,Kluk!"

,,Holka! "

,,Kluk!"

,,Holka! A dost! Já ji budu rodit, ne ty!" vykřikla Ayn.

,,To sice ano, ale já na jejím vzniku měl taky podíl," zazubil se na ni a přitiskl si jí o něco víc na svou hruď. Ayn si na oko uraženě odfrkla. Damien se zasmál, když ji uslyšel. Chvíli bylo ticho.

,,Kdy jim to chceš říct? Jako smečce?" zeptala se najednou Ayn.

,,Nevím. Až budeme chtít, teď pojď spát."

Pak spala.

Ve snu se objevila nejdříve v bílém prostoru, který se začal projasňovat, až se objevila na rozkvetlé louce. Květy byly plně rozevřené a včely, jež poletovaly kolem, bzučely. Slunce plně hřálo a svítilo Ayn přímo do obličeje, až musela přivírat oči před tím jasem. Ptáci poletovali okolo ní a sedali na stromy, které byly rozestavěny okolo a jejichž plody lákaly k ochutnání.