Wilsonová? Co zas, Blacku? DOKONČENO

Vášeň tance

,,Slečno Wilsonová? Jste v pořádku?"

Co se děje? Rozlepím víčka a do očí mě uhodí světlo takže je zase zavřu.

,,Nic mi není, jen se mi zamotala trochu hlava," řeknu a falešně se usměju. 

Zabere to a madam Pinceová se odšourá zpátky na svoje stanoviště.

Mám otevřít ten časopis? Nebo ne? 

Vezmu jeden ze svrchní hormady z roku 1970.

Včera se konal první famfrpálový zápas této sezóny Nebelvír proti Zmijozelu. No jasně že jsme vyhráli, když hraju na postu střelce? Nakopali jsme jim zadek! Nebo spíš nakopala?

Vhrkly mi slzy do očí. Byla tak stejná. Byla tak zatraceně egoistická a sarkastická. 

Vzala jsem si židli a stoupla si na ni, abych dosáhla na nejsvrchnější polici a mohla se podívat z jakého roku jsou tamty časopisy. Chtěla jsem najít úplně první výtisk.

Na polici byli časopisy ze září roku 1968. Ihned jsem našla první číslo a začala jsem číst.

Tohle je první číslo mého časopisu Zlatá a červená. Bradavice měli už několik výtisků časopisů před desítkami let. Ale moc se to neujmulo. Ne každý může být tak nadaný jako já. O tomhle se ale brzy přesvědčíme.

Sarah Wilsonová 1.ročník

Tady před sebou jsem měla živoucí důkaz, že to nebyl přelud, byla to realita. Žila, chodila těmito chodbami, jedla ve Velké síni...

***

,,Wilsonová."

,,Vážně Blacku připleteš se v nejmíň vhodnou příležitost."

,,To už mám ve zvyku."

,,Super můžeš zase odejít?"

,,Ne," řekne a přisedne si ke mně.

,,Víš že v tom žije obří oliheň?"

,,Ne Blacku, chodím sem 5 let a nevím o tom."

,,Jednou mě málem utopila."

,,Škoda že jen málem."

,,Co tu vlastně děláš? Nemáš dostaveníčko?"

,,Všechny holky šílí kvůli šatům."

,,No jo no typický holky."

,,Jseš jiná."

,,No to asi jsem když nejsem v obchodě s šatama, nemyslíš?"

,,Co to máš za sešit? Rok 1968 Zlatá a červená? Co to je ?"

,,Nic Blacku, nestrkej nos do věcí do kterých ti nic není laskavě," vyštěknu po něm a zaklapnu sešit.

,,Nepřijde ti že se všechno změnilo?"

,,Proč na mě mluvíš? Proč jsi přišel?"

,,Nenapadlo mě, že bych na tebe mohl narazit u jezera."

,,Přemýšlím tady."

,,Já taky."

,,Nad čím proboha TY můžeš přemýšlet? Kdo bude další tvá oběť?"

,,Neříkám jim oběti, ale přítelkyně."

,,Jo taaak na jeden den, viď?" rozesměju se.

,,Víš, že je to možná poprvé, co se nehádáme?"