Už nikdy ♥

1. část

Zápasy,  chemoterapie, rodina. Nic jiného jsem za poslední dobu neznala. Letála jsem z Česka do Ameriky,  ze zápasu do nemocnice a snažila se myslet  něco jiného než na moji nemoc. Budu vám vyprávět jak to vlastně všechno začalo.  Bylo to v zimě když mi bylo patnáct. Vlastně presne v den mych narozenin. Ráno mi moje úžasná maminka udělala snídani do postele jako to bývalo zvykem posledních asi deset let. Po snídani jsem se šla přichystat do školy.  V šatně jsem mela nachystane oblečení z večera.  Jela jsem autobusem jako každý den. Neměla jsem ráda tu cestu, tak jsem si dala sluchátka do uši a nevnímala svět kolem. Začala jsem vnímat az když přistoupil Ondra. Chodili jsme spolu.  Přes týden jsme neměli moc času se vidět,  protoze Ondra hrál hokej a to docela intenzivne. Tréninky mel každý den a hodně na sobe dřel. Hrál hokej od mala a jeho největší sen byla NHL. Ondra si sedl vedle a dal mi pusu. Byl o rok starší, chodil na střední, ale cestu do školy jsme mel i stejnou. Ondra vyprávěl nějakou veselou story z jeho života a ja jen s úsměvem naslouchala. Pod nohama měl velikou tašku s výstroji na hokej a na klíne položeny batoh do školy.  Vždycky mu to strasne slušelo. Nechodili jsme spolu dlouho, ale začínala jsem ho troufnu si říct i milovat. Vždycky mi přišlo slovo "milovat" strasne silne na lásku patnáctiletých lidu, ale s Ondrou bylo všechno tak jine.  Vystoupili jsme z autobusu a drželi se za ruce cestou ke škole. Rozloučili jsme se a Ondra zabocil o odbočku dřív ke své škole.  Neměla jsem ráda tu křižovatku,  tam jsme se vzdy museli rozloučit i když jsem ho moc  potřebovala, i když jsme se moc smala, tak jsme kazde rano pokračovali jsme každý jinou cestou. Přišla jsem do školy a sedla si k Mariane.  Mariana byla moje nejlepší kamarádka.  Zazili jsme spolu všechno. Příchod do školky.  Přechod do školy a celých devět let ve stejne lavici. Cestou ze školy jsem šla s přáteli do klubu na malou oslavu narozenin. Byl patek, školu jsme mel i docela dlouho, a tak jsme šli hned po škole. Začátek se jevil, že to bude fajn večer a taky že víceméně byl, ale přesto tam byla jedna věc který zkazila celý den i celý můj život. Přátele mi koupili krásný dort a všichni se skvěle bavili. Po tréninku přišel i Ondra.  Dal mi krásný dárek.  Mela jsem slzy v oci když mi ho dával. Objala jsem ho a šli jsme tančit. Za Mari přišel její pritel,  který byl asi o pět let starší než ona, ale ona vzdy vypadala starší. Mela blonďate vlasy, byla stihla a její dioptricke brýle u tvrz ozvali v tom ze je starší než je. Bydlela s prarodiči, protoze její rodiče podnikali v zahraničí a do Česka jezdili jen málo. Ondra sel domu dřív a ja jsem šla s nim. Rozloučili se s kamarády,  vzala jsem dárky, květiny a vse co jsem dostala a potom jsem šla s Ondrou k nim.  Mela jsem ten večer u nich přespat.  Ondra mel mladší sestru, ktere byli čtyři roky a byla strasne roztomila.  Mela me strasne řada a vzdy když jsem tam byla si s námi chtěla hrát.  Vyšli jsme z klubu a chvíli šli po chodníku.  Pořád jsem se smala a Ondra také. Stále nesl svou tašku z hokeje a batoh na zádech. Držel me za ruku a ja se jen culila. 

"Pojď půjdem tudy" řekla jsem a rozběla se přes silnici.

"Val! Stůj.."