Odpoledne mel přijít doktor. Mamka u me netrpělive vyčkávála az přijde. Byla tak ústarana a ja stále tak ospala. Říkala že Ondra stále čeka a ptá se jak to vypadá. Mela jsem strach ze nechodí na tréninky. Musela jsem ho vidět, hrozne mi chyběl a chtěla jsem mu všechno říct, vysvětlit a hlavně se omluvit. Mohl tam jen na chviličku. Když se otvírali dveře mela jsem velkej strach. Potom jsem ho ale viděla. Byl strasne ospalý a na sobe musel mít bily plášť jako všichni. Když me uviděl bylo na něm vidět, že se mu na jednu stránku ulevilo, ale zase zděsil pohledem na me. Neměla jsem vidět vlasy a na tváří jsem cítila odřeniny a modřiny.
"Lásko. ." Řekla jsem když přišel. Chvilku tam jen stal a potom si sedl. Nikdy me neviděl takhle bezmocne ležet, vždycky jsem byla stále vysmáta, sebevedoma a odhodlána do všeho jít. "Val, tak strasne me to mrzí." Mela jsem v ocich slzy, nechápala jsem proc se mi omlouvá cele to byla pouze jen moje chyba. "Ne, Ondro nemůžu moc mluvit a jsem strasne ospala, ale..." odmlčela jsem se abych se mohla v klidu nadechnout "... nenech si kuli tomu zkazit všechno. Chod na tréninky, hraj a ja ti slibuje, že brzy budu zase sedět na tribuně a hrde se na tebe koukat." Ondra se zhluboka nadechl a ja taky. Vzala jsem ho za ruku kterou měl položenou na klíne. "Miluju te" řekla jsem. V tuhle chvíli jsem to potřebovala.
ČTEŠ
Už nikdy ♥
Fiksi RemajaTento příběh je o lásce mladých lidi, který zažijí spoustu překážek ale ani trochu jim to nepřekazí jejich cíle a společný život.
