Lunar/taekook

4.Medvědí past

Začínal jsem na sobě cítit pohled. Koukl jsem koutkem oka doleva a viděl černé oči, jak se mě dívají. Rychle jsem si setřel oči od slz a odvrátil pohled. To je trapný, takhle brečet před cizím člověkem. Trochu jsem zčervenal a dokulhal zpátky ke kožešině.Němě jsem si lehl a otočil jsem se k němu zády. Nevím co za mnou dělal, ale bylo mi to tak trochu jedno hlavně, že mě nezabije. Venku to pořád fičelo a v jeskyni se začalo ochlazovat.Děkuji bohu za tu kožešinu. Když jsem zavřel oči, přestal jsem myslet na svoje okolí. Netrvalo dlouho a ponořil jsem se do říše snů.

„Ne! prosím ne!"

Naříkal jsem, když mě otec švihl páskem.

„Kolikrát ti mám říkat, že máš počítat spratku!"

Křikl na mě. Na to jsem mu odpověděl vzlykem a roztřeseně jsem začal počítat.

„J-jedna.."

„D-dva.."

„T-tři.."

Od třiceti jsem přestával vnímat okolí.

„Padesát...jedna..."

Od šedesáti jsem necítil bolest

„Deva....desát ...devět.."

„S...sto..."

Jenom se na mě ušklíbl a odešel pryč. Moje bezvládné tělo leželo na studené podlaze uprostřed místnosti. Přemýšlel jsem, za cosi tohle zasloužím. Byl jsem snad špatný člověk? Kradl jsem? Zneužíval? Ne, nic z toho jsem neprovedl, ale přesto žiji tenhle pekelný život. Zvedl jsem se a odešel z téhle tmavé místnosti.Přišel jsem do svého „pokoje", stoupl si před zrcadlo a koukal na svoje modrofialové až červené tělo. Hnus. Moje tělo je samá jizva a modřina. Nenávidím to. Nenávidím se! Zamračil jsem se a silou praštil do zrcadla. To se roztříštilo na malé kusy střepů. Klekl jsem si na zem a podíval jsem se na moje zakrvácené ruce. Dlaně jsem si přiložil k tváři a začal brečet naplno. Jenže mě nikdo nemohl utišit...

Rychle jsem otevřel oči a rozkoukal se po okolí. Sen, byl to jenom sen. Uklidním se a začnu koukat do dálky. Bouře se už uklidnila a byla noc.

Začal jsem si všechno promítat v hlavě. Zmlácen, utekl jsem z domova, zasekl se v sněhové bouři a v medvědí pasti. Zamračil jsem se. V medvědí pasti... Pomalu jsem se posadil a koukl se na mojí nohu.

Obvázaná a na obvazu šla vidět zaschlá krev. Natáhl jsem se k ní a opatrně sundal obvaz. Nehnisala, což bylo jen dobře, ale něco mi tu nehraje. Medvědí past je pořádný kus železa, tak proč to nebolí jak by mělo? No nemůžu říct, že si stěžuji, ale i tak. Začal jsem si ji prohlížet a kolem rány jsem viděl něco zaschlého. Něco jako voda, ale ta to určitě není. Když jsem se i pořádně podíval, tak jsem viděl, že i rána není zas tak hluboká. Jsem si jistý, že mi to prorvalo nohu skrz na skrz. Že bych se zotavoval takhle rychle? Ne to je blbost. Něco jako voda, ale zanechá to lepkavou stopu. Něco mě napadlo. Vzal jsem si dva prsty a navlhčil je mými slinami. Počkal jsem pár minut, ať to zaschne. Měl jsem pravdu. Úplně stejná stopa. Takže mi někdo olízl nohu? Počkat tím pádem to byl...