Lunar/taekook

8.Zpět

Vykulím oči a rychle se zvednu do sedu. Neútočí na mě, jenom mě pozoruje. Tak jo, to zvládneš, ne rychlý pohyby, krásně se pomalu vzdálit. Když jsem se ale posunul dozadu, ten vlk udělal krok ke mně. Je to jasný, je ze mě oběd. Zavřel jsem tedy oči a očekával svoji smrt, ale nic nepřicházelo. Otevřel jsem opět oči. Dívali jsme se na sebe a nikdo ani nemrkal. Měl tak rudé oči. Nebudu lhát, byly překrásné.

Ze zírání nás ale vyrušil šíp, který proletěl těsně před mýma očima a zarazil se do stromu vedle mě. Vykulil jsem oči a rychle jsem stoupl až mě zabolel kotník. Trochu jsem se předklonil, abych se mohl podívat na kotník. Bolel hodně. Nejspíš jsem na něj dal až moc velký tlak. Na to teď není čas, někdo mě chce zabít! Podíval jsem se před sebe. Ten vlk tam pořád stál, ale když jsi všiml mého pohledu, otočil se a hlavou kývl dopředu. Asi chtěl, abych ho následoval. Je to taková blbost, sledovat divoké zvíře, ale nic jiného mi nezbývá.

Rozeběhnu se tedy za ním. Trochu zpomalí, když vidí, že mu nestačím. Párkrát zakopnu o klacek nebo o kmen stromu, ale ustojím to. Začínám být unavený, jak dlouho to ještě bude? Běželi jsme ještě pár minut, než jsme přestali. Unaveně jsem vydýchával a když jsem se podíval před sebe, vlk už tam nadále nestál.

Co teď? Jsem neznámo kde, mám hlad a je mi zima. Fakt super. Sednu si a opřu se o strom. Jsem unavený, a tak pomalu s klepáním zubů zavírám oči.

Teplo. Je mi teplo. Pomalinku otevřu oči a naskytne se mi pohled na pro mě už známou jeskyni. Naštěstí tentokrát mám na sobě oblečení. Rozhlédnu se kolem sebe. Všechnu je tu stejný jako předtím. Vypadá to jako by to bylo všechno sen, ale vím že není. Ten muž sedí u ohně, ale už neopéká králíka. Jenom u něj sedí a kouká se do ohně. Pomalu si sednu a s nejistotou mu chci poklepat na rameno, ale než to stihnu udělat, otočí se ke mně. Stáhnu ruku zpátky k sobě a podívám se dolů.

„Děkuji..opět.."

 Jenom na mě kývne hlavou a otočí se zpět k ohni, ale ne na dlouho. Vyndá z kapsy pár bobulek a podá mi je. Podívám se mezi ním a těmi bobulkami, co když jsou jedovatý a on se mě chce zbavit jednou pro vždy. Než jsem si stačil rozmyslet, jestli si je vzít, zakručelo mi v břiše. Zčervenám a chytím se za tváře. Zasměje se a pobídne, abych si vzal. To bylo poprvé co ho slyším se smát a musím říct, že to chci slyšet častěji. Počkat co?