Lunar/taekook

5.Nehoda

  Z mých myšlenek mě přerušily kroky za mnou. Když jsem se podíval,viděl jsem toho muže, jak jde do jeskyně. Tak počkat, on byl celou tu dobu pryč? Nevšiml jsem si, že tu není. Venku sice už nesněžilo, ale jít ven jen s kožešinou okolo pasu, je hloupost.A on ještě k tomu vypadá jako by mu to nic neudělalo. Nohy sice měl mokrý a trochu červený, ale jinak vypadal tak jako před tím.V ruce držel tři králíky ze kterých pomalu tekla krev. Bylo mi jich až líto, ale jíst se musí. Přerušil jsem naše pohledy a opět si obvázal nohu. Musím se ho na ji zeptat.

Odložil králíky na stranu a šel k oblečení. Opět ho kontroloval, ale tentokrát ho vzal do ruky a nesl ho ke mně. Podal mi moje a svoje si odložil na zem. Začal si sundavat jediný oblečení, co má na sobě. Vykulil jsem oči, snažil jsem se ho zastavit, ale už ho odhodil na zem. Úplně jsem zčervenal, když moje oči zavítaly k jeho přirození. Ihned jsem celý červený sklopil hlavu a čekal než se obleče. Nahoru jsem se koukl jenom v tedy, když jsem uslyšel kroky. Dobře, už je oblečený.

Pohlédl jsem na něj. Na sobě měl starý a ošoupaný kalhoty, boty a tričko vypadaly taky dost staře. Když jsem se podíval pořádně, pod pravým uchem měl nějakou runu nebo znak. Vypadalo to jako áčko,ale áčko to rozhodně nebylo. Když mě nachytal, na co se tak koukám, hodil po mně děsivý pohled. Určitě nechtěl, abych se o tom zmiňoval. Odvrátil jsem tedy pohled a rozhodl se také obléct.

„Mohl...mohl by ses otočit?"

Divně se na mě podíval, ale i tak učinil. Neplýtval jsem tedy časem, a tak jsem se co nejrychleji převlíkl.

„Už můžeš."

V tichosti jsme vedle sebe seděli, ale v hlavě jsem měl tolik otázek. Věděl jsem, že mi neodpoví, a tak jsem chtěl něco vyzkoušet.

„Vím...že nerad mluvíš, ale já má spoustu otázek a.... mohl..mohl bys aspoň kývat a vrtět hlavou?"

Nejistě jsem se zeptal, ale on kývl hlavou na souhlas. Dobře začneme něčím jednoduchým,

„Um...byl jsi v noci venku bez oblečení, protože už nám docházelo jídlo?

Kývl hlavou jako ano.

„Dobře...tobě nebyla zima?"

Zavrtěl hlavou jako ne. Dobře, to je divný. Blázen.

„Um...vezmeš mě ráno domů, když už přestala ta sněhová bouře?"

Opět kývl.

„Dobře...um..byl jsi to ty, který mi olízl nohu?"

Nejistě jsem se na něj podíval, ale hlavou nekýval ani nevrtěl. Nechtěl na to odpovědět. Odmlčel jsem se a přestal se ptát na otázky.Najednou se zvedl a přišel k hromádce králíků. Vzal jednoho do ruky, přišel ke mně, sedl si na kožešinu a začal z něj strhávat srst před mýma očima. Rychle jsem se podíval někam jinam. Nechtěl jsem to vidět, ale jak jsem dřív říkal, jíst se musí.

Hodina pryč. Měli jsme upečeno a snědeno. Začínaly se mi zavírat oči, a tak jsem si lehl do kožešiny. Pomalu jsem odcházel do říše snů, ale vyrušily mě ruce, které se kolem mě ovinuly. Vytřeštil jsem oči. Nebudu lhát, trochu jsem se lekl. Začal jsem být nervózní. Najednou jsem za sebou slyšel hlas.

„V noci je chladno..."

To je vše co z něj vypadlo a už spal. No když nás to udrží v teplu, tak si stěžovat nebudu. Zavřel jsem tedy opět oči a tentokrát usnul.