Hero //CZ//

1.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být hrdina a zachránit všechny lidi na světě.

Začala jsem se svým výkladem ve škole, kde jsme měli projekt 'Co jsme chtěli být, když jsme byli malý'
Tenhle projekt vznikl se spoluprací základní školou a školkou nedaleko odsud.
Každý rok se vymýšlí další a další projekty, které si jsou nějak propojené.
A ano! Můj projekt byl o tom, jak jsem měla imaginární schopnosti a myslela si, že dokážu zachránit všechny životy.

,,A tím bych ukončila můj projekt". Dořekla jsem a uklonila se.
Celá třída mi zatleskala a možná jsem zaslechla i písknutí ze zadní lavice.

,,Rise nemyslím si, že to je přesně to co jsme chtěli slyšet". Prohodí ke mně třídní učitelka, když se třída uklidní.

,,Ale ano...projekt byl o tom čím jsme chtěli být, když jsme byli malý."
Ohradím se proti ní.

,,Ale nikdo nemyslel vymyšlené povolání. Měli jsme na mysli doktorku, učitelku nebo cokoliv v tomto smyslu a ne hrdinku, která zachrání svět". Podotkne hnědovlasá žena a s upřeným pohledem hledí na brunetku s obarvenými konečky vlasů na blond.

,,Tak to jste měli říct, ale předem". Odpověděla jsem ji popravdě.
Žena pouze zakroutila hlavou na nesouhlas, ale dál už její projev o imaginární práci nerozebírala a poslala brunetku si sednou do lavice s dvojkou a sedla si zpátky do své lavice.

,,Kdybych věděl, že stačí tohle povyprávím ji o tom, a nemusel bych se tady ztrapňovat, že jsem chtěl být popelářem". Řekne směrem ke mě šeptem Austin a já se na něj jen nesměle uculím.

,,Ale i popelář je důležitá práce." Vyvedu klučinu z omylu.

Austin byl můj nejlepší kamarád už od školky.
Naši rodiče si představovali i naši svatbu do té doby než zjistili, že Austin je zaměřený na jiné pohlaví než jsem já. 
A mě to nevadí. Proč by mělo? Austina už odmalička vidím jako svého bratra a i přesto, že někdy nechápu jak se my dva můžeme bavit je to furt můj blonďatý kamarád, kterého bych za nic na světě nevyměnila.

A co se týče holčičích kamarádek tak NIC. Neberte mě špatně ráda se bavím o šminkách, o módě a nových trendech a taky si ráda zadrbu, ale holky na naší střední jsou až moc výstřední.
I přesto jsem si našla kamarádku. Ovšem u slova kamarádka bych se možná dvakrát pozastavila přečetla a pak vyhodila do nejbližšího koše. Tahle kamarádka neudrží jazyk za zuby a taky proto jsem ji neřekla o Austinovy.

Ale přece jen i já jsem jen holka obzvlášť ta, která věří ve šťastné konce v knihách, filmech i seriálech.
Ta která dokola básní o romantickém žánru jaký ji svět může nabídnout. A proto i já mám někoho na kom bych mohla oči nechat.
Je to tichy klučina v zadní lavici.
Řekly byste, že takový typ kluka nebude mít žádný obdiv, a to jen kvůli tomu, že nosí brýle a má zrzavou kšticí na hlavě, ovšem brýle mu jen a pouze zvýrazňuji jeho nádherné oči, čelist a opálenější pleť mu taky zvyšuje na nádheře, takže se ani nedivím, že všechny holky touží po jeho srdci, a já jsem nebyla výjimka.
Zvonek zazvonil a nyní nám zbývala poslední hodina občanská nauka, kde se Austinem se přesuneme.

Na biologii jsme ve dvojicích a já jsem mělo to štěstí a být s tím se, kterým chce být každá holka v mé třídě. Ovšem co z toho když vás on nemusí někdy ani vidět, neví o vaší existenci pouze v těchto hodinách a když se vás na něco zeptá pouze odseknete?. Jo přesně žádná velká výhra to není. A to ani nezmiňuji ten trapas v prvním ročníku co se mi stal a celé tohle divadlo odstartoval.
Stalo se to první den, v prvním ročníku na téhle střední.
Šla jsem po chodbě...dobře běžela jsem po ní, protože jsem si chtěla zabrat to nejlepší místo, které bylo možné, a narazila jsem do něho s tím, že to byla jeho vina. Samozřejmě jsem moc dobře věděla, že chyba byla na mé straně, ale nechtěla jsem si to přiznat.
Nyní jsme ve třeťáku, a jak jsem již řekla nepromluví semnou, když to není potřeba.
S Austinem se přesuneme do učebny biologie.

Třída se začíná pomalu, ale jistě plnit.
Mezi příchozími je Katie.
Kamarádka, které bych nevěřila nic, kdybych to neviděla na vlastní oči.
Docela by potřebovala i kadeřníka kvůli černým dorostům na hlavě by to však nebylo potřeba, kdyby vlasy neměla obarvené na blond a konečky na růžovo. S úsměvem se zadívá na všechny ve třídě a mě zamává. Já ji také zamávám a Austin si pouze odfrkne. Neměl Katie rád a abych řekla pravdu někdy ani nevím proč se sní bavím.

Hodina po chvíli započne a do třídy vejde postarší pán s plnovousem a brýlemi na nose.

,,Posaďte se!" Řekne směrem k nám a mi si jako poslušná štěňata sedneme.
,,Dneska si povíme něco postavení lidí ve společnosti...na konci hodiny mám pro vás úkol na jeden celý týden ,který budete plnit ve dvojicích". Začne s úvodním slovem.
,,A nyní mezi..."Začne s výkladem profesor Cross.

,,Máš přátelé na baterky". Řekne najednou chraplavý a tichý hlas vedle mého pravého ucha.

Udiveně se otočím za hlasem.
,,To teda nemám!" Ohradím se směrem k němu. ,,Austin není na baterky". Dodám mu ještě se stejnou tichostí v hlase, a začnu se věnovat výkladu na tabuli.

,,Dobře Austin není kamarád na baterky, ale Katie ano". Prohodí ke mně znova.
Nemám v plánu mu to nějak vyvracet, protože jsem věděla co tím myslí a, měl pravdu.
Ovšem to jsem věděla už déle.

,,A proč mi to říkáš?" Zeptám se ho pro změnu já

Na to už nic neodpoví a začne si psát zápis z učebnice do svého sešitu.
Pouze si povzdychnu a začnu si taky dělat zápisky.
Ke konci hodiny zbývalo posledních deset minut a já jen pohledem skákala z hodin, na učitele a z učitele na mého spolusedícího.

,,Vzhledem k tomu že nám zbývá posledních pár minut z této hodiny zadávám vám práci ve dvojicích, která bude hodnocena a bude to vaše nejdůležitější známka za celý třetí ročník v občanské nauce." Začne učitel a všichni na něj přemístí svůj znuděný pohled.
,,S tím kým sedíte máte za úkol poptat se, jaké má hobby, základní informace...což znamená, že s ním budete muset strávit čas." Otočí se směrem k naší lavici. Bylo mi jasné, že to bylo myšleno na klučinu vedle mě.
,, Vše co jste se o té druhé osobě dozvěděli si napíšete a následně uděláte takový malý referát a povyprávíte nám o něm. Máte na to týden! To je vše hodina skončila". Dopoví učitel a se svým napůl zabaleným kufříkem se vydá pryč ze třídy.

Pouze si v hlavě zopakují to, co nám řekl a otočím se na zrzka, který si balí věci.

,,Začneme už dneska s tebou a zítra se mnou?" Navrhnu mu.
On nijak nezareaguje a přehodí si batoh na záda.

,,Dneska se mi to moc nechce...ale můžeme zítra. To mám i trénink" Podotkne směrem ke mně a vydá se ke své skříňce.

,,Takže začneme se mnou?" Zeptám se zájmem, když dojdu za ním.

On jen bouchnutím skříňky zavře dvířka, o která se následně opře a nuceně se na mě koukne.
,,Prostě tam něco napíšeme, a hotovo on to stejně nebude kontrolovat". Řekne flegmaticky a projde okolo mě ze školy ven.

Pouze zamrkám očima a nakvašeně kopnu do jeho skříňky, která se zapotácí.
,,Já mu dám, že tam něco napíšeme". Řeknu naštvaně a vyjdu také ze školy, kde na mě už čeká Austin.

Jen počkej, Olivere Johnattane Chavezy, já tě přiměju se více zajímat o city druhých.