Hero //CZ//

7

,,Hrdina?" Podivim se.

,,Ano hrdina"Zopakuje ,,má být vysoký nebo naopak nízký,štíhlý nebo trochu v nadváze,bez svalů či se svaly, mladý nebo starý?".Zeptá se.

,,No...můj hrdina je moje babička o dva bloky dál". Odpovím mu stručně a on se na mě nechápavě podívá.
,,Babička trpí Alzheimer a já to do svých čtrnácti nevěděla. Máma,táta i babička se to snažily ututlat,chtěli abych měla život "normální"...chtěli, abych nemusela vše opakovat a říkat babičce tolikrát,a ona se vždy na mě usmála,že chápe přitom absolutně nemusela vědět co jí to vlastně říkám. Doteď to ovšem nechápu. Normální život nikdo nemá a navíc mě by nic takového nevadilo. Když tě, ale rodiče vídají jen zřídká je těžké dozvědět se něco o svém vlastním dítěti...každopádně si myslím,že každý si představuje svého vlastního hrdinů nějak jinak". Dovysvětlím co jsem tím myslela.
,,A ty? Kdo nebo jaký je tvůj hrdina?".

,,Nemyslí si,že tě to překvapí ale taky je to moje babička.
Tím stylem jak se mě a mého bráchy ujala je neuvěřitelný a já se jí snažím všelijak pomoct". Řekl ,,například chodím na brigádu,abych vydělal aspoň trochu peněz a babičce ušetřil na jídle, protože veškeré mé vydělané bankovky jdou za pečivo,těstovy a různé levné jídlo". Dodá ještě a mě se spojí dvě a dvě dohromady.

,,Ty pracuješ i přes týden,že jo?". Zeptám se ho a on kývne rameny ,,proto si byl dnes tak unavený? je to z té práce".

Jde vidět,že se trochu napřímil a to mi mou teorií potvrzuje. Ale nesměji se, neurážím ho, nemám za co. Je hezké, že pomáhá někomu koho má rád. Koho má rád.
Čekám,jestli mi chce ještě něco říct,ale když sem k ničemu nemá rozloučim se s ním,otevřu dveře od černého Citroenu a rychlý krokem zabouhnu dveřmi od našeho baráku.
Je už něco kolem půl páté večer a tak si zuju boty a udělám něco lehkého k jídlu. Jakmile dojím svou večeři vydám se i se svým batohem do mého pokoje. Na úkoly už kašlu a proto si vezmu pyžamo s ručníkem a osprchuju se.
Po desetiminutové sprše skočím do postele a tentokrát si už opravdu nastavím budík na potřebnou hodinu a zalehnu do svých zelených peřin s různými zlatými ornamenty.

***

Ráno kupodivu vše stihnu přesně načas.
Prohlednu se v odrazu zrcadla a upravím si svou černou volankovou sukni,bílou halenku si taky poupravím,culík si utáhnu pevněji a pak se vydám do kuchyně pro jídlo.
Dnešek začal velice pěkně a mám i dobrou náladu,což se moc často nestává.
Ovšem šťastná nálada mě přešla v momentě,když jsem přijela do školy a všimla jsi jak se u mé skříňky opírá Katie s její sestrou Brendou. S nádechem a úsměvem na rtech k nim dojdu.
,,Ahoj Katie...Brendo".Pozdravím sestry a otevřu skříňku.

,,Ahoj Jackie!" Zajásá nadšeně Katie a obejme mě. Pohledem vyhledávám pomoct od kohokoliv,ovšem nikde nevidím Austina,Olivera ani Scotta či Ginger. Místo toho si povšimnu arogantního výrazu Brendy. Po chvíli se blondýnka od mne odlepí.

,,Jackie napadlo mě jestli bys si nechtěla jít dnes po škola nakupovat!..byla by to sranda dlouho jsme společně nikde nebyli".Řekne prosebně dívka.

,,Jenže já a Oliver děláme celý týden na tom projektu".Snažím se nějak vymotat z její sítě,která nese název nudné odpoledne s Katie a možná i Brendou.

,,Ale no tak...Jackie. Nebuď tak ustaraná,nemusíte o sobě vědět všecko".Podotkne blondýnka.
Bylo docela divné,že Brenda je celou dobu z ticha. Bylo to jako klid před bouří.

,,A Brenda půjde taky?".Zeptám se ji a ukážu na její o rok starší sestru,která mě pohledem vraždila. Já a Brenda jsme se neměli v oblibě už od chvíle,kdy mě Katie představila.
Ona byla přesný opak mě. Měla jinačí styl,smysl pro humor a naprosto opačné vlastnosti a především ten naprosto arogantní výraz.

,,Ano i Brenda!".Odpoví mi nadšeně Katie a někdy mi příjde,že je naprosto blbá,protože za ty tři roky si stále nevšimla,že já a její sestra nejsme kamarádky.

,,No Katie ale já..."Chtěla bych pokračovat dál,ale v tom mě příjde zachránit Scott.

,,Zdovolením dámy rád bych si promluvil tady s Jackie pokud by to bylo možné".Řekne směrem k nim.

,,No vlastně-",Začne blondýnka ale já ji skočím do řeči.

,,Už stejně musím Katie a dnes fakt nemůžu, domluvíme se kdyžtak někdy jindy!".Nabídnu ji ještě a pak se vydám za svým nynějším zachráncem.
,,Díky ti Scotte!".Řeknu s úlevou a vypustím přebytečný kyslík,který jsem v sobě zrovna měla.

,,Nemáš zač...všiml jsem si tvého prosebného výrazu a tak jsem tě šel vysvobodit, protože jakmile je někdo obklíčen sestrami Foxovimy není cesty ven".Řekne a zasměje se,ovšem měl pravdu.
Pokud vás tyhle dvě sestry zastaví není možnost jak uniknout jejím spárů než na všechno přikývnout ano.

,,Kde máš Ginger?".Zeptám se ho a pohledem zkoumám okolí jestli nespatřím dívku s pískovou kšticí na hlavě a pircingama.

,,Je nemocná".Řekne ale v půlce věty se zasekne. Něco s ní nebylo v pořádku a šlo to na Scottovi vidět.

,,Scotte je v pořádku?".Zeptám se ho a přeměřím si ho pohledem.
On jen nasucho polkne a já mu to nemám za zlé.
Neznámé se tak,aby mi pověděl něco o jeho kamarádce,ale chci mu pomoct. Už odmalička jsem byla taková. Zřejmě jsem to sdělila po svých rodičích. Už se nadechoval,že mi odpoví,když v tom se sem přihrnul hráč volejbalu,kterého jsem měla čest včera vidět na tréninku.

,,Scotte pojď za chvíli začíná Historie a já potřebuji opsat úkol!".Prohlásí směrem k němu blonďatý kluk s tetováním na krku ve tvaru vrány. Že by si ji nechal vytetovat kvůli naší škole a našeho maskota školy? Asi ne, spíše ne.

,,My jsme měli úkol?".Zeptá se ho Scott velice zaskočeně a přehodí svůj pohled ze mě na něj.

,,Aha...chápu takže ho nemáš!V tom případě",Odmlčí se kluk s tetováním,,za Amber ta ho určitě bude mít".Navrhne onen kluk a ukáže směrem na konec chodby,kde je učebna Historie.

Nevím proč,ale přišlo mi jak milé tak i pěkné a roztomilé jak se prezentoval,a proto mi unikl menší smíšek a úsměv od ucha k uchu.
Tím jsem samozřejmě upoutala jejich pozornost a všichni stočily své pohledy na mou osobu.

,,A ty jsi?".Zeptá se kluk snažící si vzpomenout kdo je to ta holka vedle něho.

Dosměju se a s úsměvem mu podám ruku,,Jackie Rise třetí ročník".Představím se mu a on si mě změří pohledem.

,,Kámo kdes ji našel?",Zeptá se ho a mě trochu úsměv povadne. ,,Je dokonalá". Dokončí svou myšlenku a mě spadne čelist na úplne dno, když si mě přivine do medvědího objetí,až skoro nemohu dýchat.
Jde vidět,že i Scott si trochu odychne.

,,Prostě se objevila z čistá jasná!".Odpoví mu klučina čokoládové pleti.

Onen neznámí kluk mě odtrhne od své hrudi,aby se na mne mohl podivát zblízka.
,,Těšímě jsem Maximilián William kámoši mi říkají Max",Představí se a bouchne mě lehce do mého ramena. A já jen chápavě pokývu hlavou a chytnu se onoho zmíněného místa,kde mě praštil.

,,No rád bych se tady s tebou bavil Jackie ale".Odmlčel se zřejmě měl tenhle Max velice rád pauzy a natahování všeho co se dalo.
,,Musím si jít opsat úkol a vzhledem k tomu že tady náš kámoš Scott",Praští ho do hrudi a tmavovlasý kluk se trochu zapotácí,protože to očividně nečekal. ,,Ho taky nemá,musíme jít a opsat ho společně". Dopoví svojí větu vysoký klučina. ,,Ale velice rád jsem tě poznal". Dodá a než se s ním také stihnu rozloučit už společně se Scottem mizí na druhou stranu chodby.
Ovšem i přesto,že jsou docela daleko tak uslyším kousek jejich věty.
,,Ginger je to vážný?-..."

,,Odposlouchávat se nemá". Řekne najednou chraplavý hlas u mého levého ucha a já se se škubnutím otočím za zdrojem.

,,No ty máš co říkat Joshy".