Love with my teacher

Část 1.

Je tu nový školní rok a zároveň začíná můj poslední rok na základce a jako vždycky jsem z prvního dne tak trochu nervózní.
Rozespale vstávám z postele a slyším jak už mamka v kuchyni připravuje snídani. Po chvíli už vedle ní snídám a přemýšlím co si na první den v 9. ročníku vzít na sebe. Nakonec zvolím světle modré šaty, ještě se trochu namaluju, pak už popadnu kabelku a mířím do předsíně. Mamka už na mě čeká, aby mi popřála hezký začátek školní roku, poděkuju jí, vezmu si bílé conversky a už se konečně vydávám na cestu do školy.
Před domem na mě už čeká moje nejlepší kamaráda Terka, je jí taky 15 a jako obvykle jí to moc sluší. Má na sobě bílou halenku, světele růžovou sukni a taky bílé conversky, kupovali jsme si je v létě spolu a myslím že nám moc sluší.

T=Terka, V=Viky

T: No konečně si tady (směje se)
V: Promiň, vím že jdu pozdě, ale znáš mě, neumím chodit brzy (smích)
T: Jasný, vždyť v poho. Hlavně už pojď, chci mít nějaký dobrý místo v lavici, tak ať na nás nějaký zbyde.

Cestou si povídáme o všem možném a po půl hodně už vcházíme do budovy školy.
Je divný vidět všechny ty lidi po dvou měsících prázdnin a je divný vědět, že už jste najednou nejstarší ze školy, nemyslím to tak, že jsem já sama nejstarší, ale celej náš ročník deváťáků.
Naštěstí se nemusíme první den přezouvat a tak s Terkou zamíříme rovnou do třídy. Chodby už jsou zaplněny dalšími studenty a všude je plno křiku, pár kamarádů stihnu pozdravit, ale hlavně se s Terkou snažíme dostat do naší třídy.
Když vejdeme dovnitř už je část třídy zaplněná. Když v tom na mě někdo zavolá...

Z=Zuzka

Z: Ahoooj, volá na nás Zuzka
V a T: Ahoj, řekneme s Terkou jednohlasně a za chvíli se už se Zuzkou objímáme, Zuzka je moje další nejlepší kamarádka.

Po chvíli se začnu zdravit i s ostatními spolužáky, které jsem přes léto neviděla a pak už začne hodina. Nakonec s Terkou sedíme ve třetí lavici a už jen čekáme na příchod naší třídní. Občas si něco zapíšeme do bloku, naše třídní nám něco povykládá a pak už je konec hodiny, ovšem naše třídní stále vykládá a tak vstáváme z lavic až 15 minut po zvonění.

T: Jo, takhle kdyby byli všechny školní dny krátký, tak by mě to tady i bavilo. (smích)
V: Přesně tak, ale stejně nás tady ještě zdržela.

Chvíli na to už odcházíme spolu s ostatními z naší třídy, chodby už jsou prázdné, protože všichni studenti odešli už před několika minutami. S Terkou se zdržujeme vzadu, protože víme že máme spoustu času, když v tom se proti nám otevřou dveře a z nich vyjde jeden z našich učitelů. Jak jsem doufala, je to ten kterého jsem chtěla celé ty dva měsíce vidět... náš učitel Milan.

M=Milan

M: Omlouvám se, řekne, když si uvědomí že nás rychlým otevřením dveří skoro porazil.
V: To je v pořádku, řeknu a usměju se a on mi úsměv oplatí.
V a T: Tak na shledanou řekneme mu s Terkou jednohlasně a už odcházíme  dolů po schodech ven z naší školy...

Tohle je můj první příběh, tak doufám že vás první část alespoň trochu zaujala! ♡