Love with my teacher

Část 4.

Z pohledu Viky

Jen co to dořekl, jsme se na sebe vrhli a skončili jsme na posteli, obklopení polibky. Přetahuju Milanovi tričko přes hlavu a dál ho líbám, tisknu se na jeho krásné a vypracované tělo a užívám si každou vteřinu. Jakoby jsme byli v zatmění, vůbec nám nedochází že je on učitel a já jeho studentka, ale upřímně je mi to teď úplně jedno, když v tom se ozve rána dveří na chodbě...

U: Viky jsi tady?
V: Ano paní učitelko, odpovím pohotově a snažím se Milanovi vysvětlit že by se měl schovat do skříně.

V: Schovej se někam, zašeptám Milanovi
M: A kam asi?
V: Třeba do skříně, řeknu rychle, protože kroky učitelky už se blíží k pokoji. Naštěstí ve chvíli, co už stojí mezi dveřmi, je Milan schovaný ve skříni.
U: Aaa, tady jsi, řekne mile a dodá Koukám, že už si si stihla vybalit a neviděla si pana učitele? Potřebovala bych s ním mluvit, ptá se mě
V: Ne, neviděla, zřejmě někam šel, zalžu okamžitě a doufám, že mi nebude chtít prohlédávat skříň, kde by našla polonahého učitele, pomyslím si
U: Aha, no kdyby si ho viděla, tak mu řekni ať přijde v půl osmé do společenské místnosti dole v druhém patře a ty tam přijď v osm, budeme vám vysvětlovat zítřejší plán výletu.
V: Ano jistě, vyřídím mu to a přijdu v osm, řeknu rychle a doufám že už odejde než něco odhalí
U: Tak zatím ahoj
V: Zatím nashledanou, odpovídám rychle a pak už ji sleduju, jak opouští můj pokoj

M: Už je pryč? ptá se potichu Milan
V: Jo, už odešla, odpovídám a Milan už leze ze skříně

Když vyleze ven, hned mě zaujme pohled na jeho nádherné tělo. Jdu blíž k němu a už se zase objímáme.

V: Víš jaké jsme měli štěstí že odešla a nenašla tě tady takhle?
M: Jasně že vím, ale teď už bych měl jít. Přijdu za tebou večer, co ty na to?
V: Vážně? Takže to že nechceš, aby se to opakovalo už neplatí? zeptám se
M: Jasně že to neplatí, omluvám se, že jsem to řekl, řekne s úsměvem a lehce mě políbí na čelo

Teď už si jen obléká tričko a odchází z pokoje...

...Konečně skončilo to pitomý plánování zítřka, už mě to vážně nebavilo. Je devět hodin, asi bych se mohla jít umýt, pomyslím si a jdu do koupeny.

Z pohledu Milana

Právě jsme s učiteli doplánovali zítřek, už bych mohl jít nahoru za Viky, ale měl bych za ní chodit. Vždyť tohle všechno je šílený, je to moje studentka a hlavně jí nechci ublížit, pomyslím si a jdu po schodech do třetího patra.
Když jsem přišel do jejího pokoje ležela na posteli a četla si...

V: Ahoj, řekne Viky trochu duchem nepřítomná, zřejmě protože je pohlcená tou knížkou
M: Ahoj, odpovídám jí trochu sklesle a už sedím na postel vedle ní
V: Stalo se něco?
M: Ne...já jen...nechci ti ublížit
V: A proč by jsi mi měl ublížit?, ptá se překvapeně
M: Jsi moje studentka a nebudeme nikdy normální pár, dochází ti to?
V: Jasně, že mi to došlo, ale vždyť jde o to jestli se máme rádi a já tě ráda mám. Vždyť...se jen musíme víc poznat.
M: Taky tě mám rád, ale jde o to, že možná na všechno jdeme moc rychle.
V: Ale nikdo přeci neříká že spolu máme hned spát, jesli teda narážíš na tohle?

Ulevilo se mi že se na to zeptala, vím, že už je vyspělá a ví co je sex, jen se o tom asi nedokážu bavit se svou studentkou...

M: No, jo, ale nemusíme se o tom ani bavit, jestli nechceš.
V: Nevadí mi se bavit o sexu, nejsem malá holka, ale jasně, že spolu spát hned nemusíme, měli by jsme se víc poznat, usměje se na mě a dodá. Ale líbat se přece můžeme...

Jen co to dořekla, tak už na mě leží na posteli a sundavá mi tričko. Líbáme se, jen co nám dech stačí a užíváme si každou vteřinu...

Z pohledu Viky

Právě sedím obkročmo na Milanovi a on mi sundavá tričko, připadá mi to šílený, ještě před pár dny jsme se jen pozdravili na chodbě a teď se tu spolu líbám, pomyslím si, ale teď mi něco došlo...

V: Zamkl si ty dveře? Zeptám se rychle, protože kdyby nás někdo viděl, měli by jsme pěknej malér.
M: Jasně, že jsem zamkl, řekne v klidu Milan a začíná si sundavat kalhoty...

Stojí přede mnou jen v boxerkách a já vidím jak se za nimi rýsuje tvar jeho penisu. Milan mě rukou vybízí, abych si taky sundala kalhoty, ale představa, že jsem před ním jen ve spodním prádle, mě trochu děsí.

V: Počkej...já jen dojdu zkontrolovat ty dveře, vyhrkla jsem ze sebe, popadla jsem župan a než stačil Milan něco říct, už jsem pryč z pokoje.
Dojdu až ke dveřím a pro jistotu je zkouším otevřít, jsou zamčené, ovšem raději zhasnu i světlo na chodbě, aby to vypadalo že už spíme, pomyslím si a zhasínám světlo...

V: Už jsem tady, promiň já jen jsem to musela zkontrolovat.
M: Hlavně, že už jsi tady, odpovídá mi Milan a jde ke mě...

Jedním pohybem ze mě stáhl župan a já před ním stojím jen v podprsence a v kalhotech, které už mi začíná stahovat. Snažím se být odvážná a tak ho nechávám, ať pokračuje. Když už mám kalhoty u kotníků jen z nich vyndám nohy a už před ním stojím jen ve spodním prádle. Chytl mě jednou rukou pod nohama a druhou pod zády a nese mě směrem k posteli, na kterou mě pokládá. Usmívám se na něj a on jde ke dveřím, od kterých mi úsměv oplací a říká...

M: Teď už mi nikam neutečeš, znovu se usmívá a zamyká dveře od mého pokoje...

Teď už ležíme na posteli, jen ve spodním prádle a opět se vášnivě líbáme. Nakonec si na něho obkročmo sednu a cítím jak se podemnou rýsuje jeho dokonalé tělo...

Doufám, že se vám čtvrtá část líbila a že jste si její čtení užili... a taky se teď budu snažit vydat každý týden alespoň 1-2 části!