Love with my teacher

Část 2.

Z pohledu Viky (v jejích myšlenkách)

Je to už pár dní od prvního dne v 9. ročníku a já stále myslím na ten dokonalý úsměv, možná by si o mě lidi řekli že jsem šílená, ale mě se doopravdy líbí. Vlastně se mi líbí už  rok a vždycky jsem věděla, že je něčím jiný. Jiný než ostatní učitelé, kteří jsou u nás ve škole, jsou jen zamračení a pořád se nad námi povyšují. On ne, usmívá se na nás a se vším nám pomůže, je spíš jako náš kamarád. Něco k němu cítím tedy už dost dlouho a vždy jsem měla pocit že ani já mu nejsem lhostejná, jenže třeba je tohle všechno jen moje vize a on ve skutečnosti žije normální život šestadvacetiletého muže a nějaká patnáctiletá holka mu je ukradená. Ale i tak ho nemůžu dostat z hlavy, vždyť ho vidím denně na chodbách a třikrát týdně s ním máme hodiny biologie. Když vidím ten jeho úsměv, ty hnědé oči a kudrnaté černé vlasy, tak si připadám jako ve snu...

Dny utíkají a září se pomalu blíží ke  konci, naštěstí vím, že na začátku října jede druhý stupeň naší školy na turistický zájezd. Já jedu samozřejmě taky i s Terkou a Zuzkou. Na Turisťák (jak tomu říkáme) pojedeme už po čtvrtý, vždycky si to moc užijeme, ovšem letos když jsme deváťáci a nejstarší na škole je to ještě něco jiného. Samozřejmě že s naším věkem 15 let přijdou i jiné věci jako je zkoušení pití, sexu a něčeho takového.
Takže proto to se spolužáky o přestávce probíráme, kdo sežene alkohol a tak...

O pár dní později

Z: Chápete to že už za tři dny budeme mít od školy pokoj?
V: Jo, konečně tejden klidu v přírodě.
T: Jsem ráda že jsme se přihlásili než bylo plno, protože tahle budova už mi i po těch skoro čtyřech tejdnech strašně leze na nervy.
V: Co máme teď vlastně za hodinu, ještě jsem si nezapamatovala rozvrh. (smích)
Z: Máme biologie, takže uvidíš svýho pana učitele. (smích)
V: Haha, hrozně vtipný, řeknu Zuzce. Sice o tom že se mi Milan, tedy pan učitel líbí, ale moc se s nima o něm nebavím, bojím se že si ze mě budou dělat srandu.
Z: Tak promiň, ale víš že to tak nemyslím, ale je pravda že poslouchat tě celý léto, jak ho chceš vidět bylo otravný. (smích)
(všechny tři se smějeme)
T: Holky a vy si ten rozvrh snad někdy zapamatujte? Vždyť já ani na konci roku nikdy nevím co máme mít jako další hodinu. (další vlna našeho smíchu)

Sedneme si tedy na svá místa a čekáme na příchod našeho učitele. Už se otevírají dveře a do třídy vchází Milan, má na sobě béžovou košili a jako obvykle vypadá skvěle.

M: Dobry den třído, dnes budeme probírat minerály, řekne a po chvíli už vykládá novou látku...

Z pohledu Milana

Vcházím do třídy chvíli po zvonění, nějak jsem neslyšel zvonění, ovšem teď když vidím Viky ve třetí lavici, tak je mi jedno jestli jdu pozdě, hlavně že ji vidím. Moc jí to sluší, má krásné modro-zelené oči a oříškově hnědé vlasy a vypadá vážně úžasně. Na co to proboha myslím, je to moje studentka, raději se vytrácím z myšlenek nad ní a začínám výuku. Za chvíli už bude zvonit, takže většina dětí už mě neposlouchá, jen Viky na mě hledí upřeným výrazem, jen mám pocit že to není kvůli mému výkladu o minerálech...

Z pohledu Viky

Škoda že už zvoní, dokázala bych ho pozorovat celé hodiny. Tohle byla naše poslední hodina, takže se teď všichni hrnou ke dveřím, aby si mohli užívat čas po škole. I já bych už odešla, když v tom mě někdo zavolá a já poznám, že je to Milanův hlas...

M: Viky, mohla by jsi prosím smazat tabuli?
V: Ovšem, pane učiteli.
M: Děkuji, řekne a pak mne zaskočí otázkou A Viky ty se zajímáš o minerály? Já jen, že jsi se mne tak zaujtě dívala, když jsem vykládam látku.
V: Vážně? Tedy omlouvám se, ale ano zajímám se o minerály, vykoktala jsem ze sebe i když o minerálech nevím nic, pomyslela jsem si
M: Tak to je dobře, příští hodinu na ně budu zkoušet, tak alespoň někdo bude mít dobrou známku, řekl

Když viděl můj vyděšený obličej, protože já vím že to dobrá známka nebude, tak dodal...

M: No, ale jestli si mě tak zaujatě pozorovala kvůli něčemu jinému, tak mi to klidně řekni, řekl a přistoupil ke mě blíže.

Z pohledu Milana

Co to proboha dělám, vím že jí nezajímají minerály a vím že dělám chybu, ale ona je tak nádherná.
Jdu k ní ještě blíž a v tom se to stalo, políbil jsem svou studentku. Její rty jsou měkké a teplé, myslím že bych ji mohl líbat každou vteřinu našeho života, ji a ty její nádherné rty...

Z pohledu Viky

Jak se tohle mohlo stát, právě se líbám se svým učitelem a je to přesně takové jaké jsem si to představovala. Cítím jak mě jeho ruka svírá v pase a jak jsem uvolněná. Po chvíli se od sebe odtáhneme a jen se na sebe přitrouble usmíváme.

V: Omlouvám se, to já začala, nevím proč, vážně se moc omlouvám, vykoktala jsem ze sebe
M: Ale to je v pořádku, mě se to líbilo a rozhodne bych toho nelitoval a myslím, že jsme začali oba, řekne a usměje se na mě
V: Já myslím, že bych už měla jít, aby nás tu nikdo neviděl a zřejmě by jsme o tohle neměli nikomu říkat, odpověděla jsem
M: Ano, myslím, že už by jsi měla jít a myslím, že by se to už nemělo opakovat, víš já pro tebe nejsem ten pravý a nemuselo by to dobře skočit, jestli mě chápeš, řekl
V: Ano, jistě, chápu, vykoktala jsem

Ale ve skutečnosti jsem chtěla aby se to opakovalo, aby se to stalo znova, jenže teď už jsem jen řekla svému učiteli nashledanou a odešla jsem.
Mrzelo mě že už Milan nechce, aby se to opakovalo, ale zároveň jsem byla stále mimo z toho krásného líbání...

Tak co, líbí se vám příběh? Myslíte že se zase Viky a Milan políbí nebo to bylo naposledy? To se dozvíte v další části...♡