Love with my teacher

Část 8.

Z pohledu Milana

Doufám, že si ji to bude líbit...první myšlenka hned po ránu.
S Viky chodím už skoro dva měsíce a tak jí chci dokázat, že ji vážně miluju i když možná je tenhle dárek trochu úspěchaný.

Z myšlenek mě vytrhne křik dítěte, mám děti rád, ale v domě, kde bydlím jsou tři novorozenci, ty lidi asi nedělají nic jinýho než děti...

E=Ema

E: "Dobré ráno"
M: "Ahoj", odpovím nevrele
E: "Buď trochu přívětivější, taky můžeš jít bydlet na ulici", řekne vážně i když jí v koutku vidím náznak úsměvu
M: "Promiň, ale jak se tady můžeš vyspat, při tom neustálým křiku to fakt nejde."
E: "No to bude asi tím, že jako barmanka nejsem moc doma a většinou se vracím domů tak v pět a to je tu celkem klid" řekne už jenom s úsměvem, nikdy se na mě nedokáže dlouho zlobit
M: "Teď je šest a to dítě řve"
E: "Ty máš taky dny kdy řveš, třeba tak čtyři měsíce zpátky, ne?"
M: "Prosím tě ani mi to nepřipomínej"
E: "Dobře, ale stejně se musím zeptat, kam teď chodíš, skoro nejsi doma?"
M: "Jsem učitel, jestli jsi si nevšimla."
E: "Fajn a jakej učitel chodí domů v devět večer a o víkendu je taky pryč? Hele mě můžeš říct, jestli někoho máš, já už jsme dospělá a pochopím, že už se musím o velkýho bráchu dělit." řekne vážně, až nás to rozesměje
M: "No tak fajn, s někým jsem jasný a dneska se jdu domluvit kvůli tomu stěhování, takže už mě brzy nebudeš moct takhle vydírat otázka" řeknu s úsměvem a ségra ne flákne lžící
E: "A představíš mi ji, jaká je? Máma s tátou by ji určitě taky rádi poznali."
M: "Zatím ti řeknu jenom to, že je skvělá a možná vám ji jedou představím"
E: "Teda od tebe se něco dozvědět, to je fakt namáhavý" odpovídá ségra a odchází do koupelny...

Dvacet minut na to už jsme v kabinetu a připravuju se na hodinu, naštěstí to bude fajn hodina, učím Viky...

Z pohledu Viky

S holkama vcházíme do prázdné třídy...

T: "Já říkala, že tu budeme brzo"
Z: "Vždyť je to jedno, alespoň můžeme ještě zajít do automatu"
T: "Tak fajn, jdeš s námi Viky? Halóóó? Země volá Viky?" křičí nevrle Terka
V: "Promiň, co si říkala?"
T: "Jestli jdeš s náma pro pití?"
V: "Jo, jasně...promiň jsem nějak mimo"
Z: "To teda si, už nějakou dobu se chováš zvláště a už se skoro nevidíme, co vlastně pořád děláš?" ptá zvědavě Zuzka a já mám strach, že se prokecnu
V: "No učím se, co jinýho" odpovídám vážně
T: "No jasně...víš, že za ty roky už poznáme když lžeš", říká s úsměvem Terka a dodává "Takže máš kluka, žejo?"
V: "Cože? Co tě to napadlo? Já a kluka...haha", říkám zběsile a rozmachuju se rukama, až do někoho narazím, bohužel pro mě, je to Milan...
"Moc se omlouvám, já jsem nekoukala před sebe" rychle ze sebe vyhrknu a snažím se nesmát. Holky stojí o kousek dál a přitrouble se hihňají
M: "To je v pořádku" říká s úsměvem na tváři Milan a já se mu dívám do těch krásných očí...
Po chvíli už na sobě cítím pohledy holek a tak rychle sklopím oči a odejdu...

T: "Co to bylo proboha?" ptá se mě Terka a směje se jak blázen
Z: "Jo, bylo to divný, jak si se na něj dlouho dívala. Chápeme, že se ti asi líbí, ale aby ti brzo něco neřekl..." dodává Zuzka
V: "Ale prosím vás vůbec jsme se na něj nedívala, jenom jsem se mu omluvila, to je celý... O čem jsme to vůbec mluvili?" snažím se změnit téma, než se prokecnu
Z: "A no jo...ten tvůj kluk, určitě to bude ten vysokej, jak se jmenuje, jak bydlím vedle vás...no ten...Ondra" řekne konečně Zuzka a já se směju
V: "Si se zbláznila ne? Ondra?"
T: "No tak ten... Jindra, jak s tebou jezdil na tábory. Je to on žejo, o prázdninách si o něm celkem mluvila.?"
V: "Ne ten to taky není...a vlastně nikdo to není, holky fakt nemám kluka a ani to neplánuju, mě ke štěstí stačíte vy dvě", řeknu jim nakonec s úsměvem a naštěstí zazvoní, takže už se mě víc vyptávat nestíhají...

Z pohledu Milana

Čekám na Viky u ní před domem a když ani po 15 minutách nejde, rozhodnu se vejít dovnitř. Branka je otevřená a když se chystám zaklepat, rozrazí se dveře a z nich vyběhne Viky...rychle jsem ji zachytil než do mě narazila...

V: "Jéé, promiň" říká a směje se
M: "Co ti tak trvalo?" ptám se chytám jí za ruku
V: "No...najít tohle tričko nebylo lehký," ukazuje na svoje béžové tričko.. "A pak se taky učesat a..."
M: "Jojo, to mi stačí chápu...no a...těšíš se na překvápko?" ptám se nervózně
V: "Strašně moc" odpovídá nadšeně a já ji otevírám dveře u auta
V: "Gentleman" směje se...

M: "Hele asi bych ti měl říct, že je to možná trochu unáhlený, ale je to spíš do budoucna..." začnu nervózně
V: "Proč si tak nervózní, vždyť nejde o nic životně důležitýho, ne?"
M: "No možná z části" říkám už celkem klidně a zastavuju u kraje silnice...

Nová část...doufám, že se vám líbila!
Už brzy se dozvíte jaký překvapení si Milan pro Viky připravil...