Kery
Jsem celý nervózní. Každou chvíli má přijet Naty a já nemám uklizeno. Lítám po domě a snažím se veškerý nepořádek nacpat kam se dá. Tu se domem roznesl zvuk zvonku.
"Kurva kurva kurva", zanadával jsem si, sbíhajíc schody k hlavním dveřím.
"Co ten slovník!" Ozval se z kuchyně hlas mojí mámy. Rychle jsem něco houknul na omluvu a dál se jí nevěnoval. Téměř jsem narazil do dveří, a to už se ozval zvuk zvonku znovu.
"Jo, jo, už jdu, proboha!" Řekl jsem a dveře prudce otevřel. Myslím, že jsem osobu, která tak urputně zvonila, celkem polekal. Naty sebou lehce cukla a zatvářila se překvapeně.
"Ahoj, ehm, jsi v pohodě?" Zeptala se.
Zběžně jsem kouknul do zrcadla, které visí po mé pravici. Koukal na mě sedmnáctiletý, rozcuchaný kluk, který sotva popadal dech.
"Jo, všechno je perfektní." Usmál jsem se a prohrábl jsem si vlasy aby se vrátily do původní polohy.
"Pojď dál," řekl jsem a pokynul ji za sebe.
"Nějak tě moje návštěva rozhodla, zdá se," prohodila brunetka, zatímco si zouvala boty.
"Jo, už to tak bude," zakřenil jsem se a vyplázl na ní jazyk.
"Dáš si něco k pití, nebo tak?" Zeptal jsem se.
"Ne v pohodě," řekla a usmála se. Říkal jsem, jak má krásnej úsměv? Ne? Ne? Tak to říkám teď a asi to ještě párkrát uslyšíte protože to tak prostě je.
"Po schodech nahoru," vybídl jsem ji a ona vykročila směrem do 1. patra.
"Kájo? Už ti přijela ta kamarádka?" Ozvala se máma z kuchyně.
'Nenenene to ne!' Zanaříkal jsem si pro sebe. V tu chvíli vyšla máma na chodbu a my ji stanuli tváří v tvář.
"Ahoj, jsem Marie, ty musíš být ta Kájova kamarádka!"
"Ano, jsem Naty, těší mě," představila se Natka.
"Mami, musíme jít točit video, měj se, těšilo nás." Řekl jsem směrem ke zmiňované a začal Naty postrkovat směrem ke svému pokoji.
"A použijte ochranu!" Zavolala ještě za námi.
Hlasitě jsem se plácl do čela a slyšel za sebou Naty jak se uchechtla. Na chodbě jsem se vydal směrem k mému království a Naty šla pomalu za mnou.
"Ta daa!" Řekl jsem a komicky rozhodil ruce do prostoru mého pokoje. Můj pokoj vypadá vcelku obyčejně. Skrz dvě střešní okna mi sem proniká sluneční světlo a rozzařuje celou místnost. Podlaha je pokryta světlým linem, které by už potřebovalo vytřít, ale to nikdo nepozná. Pokoji dominuje vysoká skříň, která končí až u stropu. Dále tu mám můj natáčecí setup. Vše je na svém místě a já nenápadně juknu po Naty. Tvářila se celkem překvapeně, asi čekala víc nepořádku a to se jí upřímně ani moc nedivím. Šel jsem ke stolu a posadil se na židli.
"Máš to tu pěkný," poznamenala.
"Takový...Čistý?" Doplnil jsem její myšlenku.
"Já vím." Pochlubil jsem se pyšně.
"No každopádně jsem rád, že tu jsi. To, že jsem natáčel bez toho aniž by někdo věděl jak vypadám pro mě mělo zvláštní význam a když už se chci odhalit jsem rád, že tu je se mnou někdo, ke komu mám tak blízko, jako jsi ty."
"Doprdele to bylo na mě moc vážný," rozesmál jsem se.
"Takže ty ke mně máš blízko?" Řekla Natka a podívala se na mě zvídavým pohledem.
"Ehm... no... možná?" Zasekl jsem se. Tyhle situace fakt nezvládám.
"Jak moc blízko?" Řekla Nat a přešla blízko ke mě. Postavil jsem se abychom si koukali do očí.
"Takhle" řekl jsem a naklonil se k ní. Jsem o pár centimetrů vyšší, takže jsem se musel o trochu sklonit.
Přivřel jsem oči a blížil se k jejím rtům. Když tu mi na mobil přišlo oznámení a svým zvukem zničilo celou tuhle chvilku. Naty se odtáhla.
"Asi by ses měl kouknout kdo píše," řekla.
Líně jsem se natáhl po mobilu, stále zklamán z toho, že někdo přerušil takovou chvilku.
Erik Šafařík vám poslal zprávu.
Ejoo první kapitola na světě. Píšu to jen protože si o to výše zmiňovaní říkali.
