Erik
Po krátké procházce jsem se vrátil domů, odložil foťák a šel si umýt ruce. Vrátil jsem se do svého pokoje a převlékl se do pohodlnějšího oblečení. Chmátl jsem po telefonu, jenž doteď ležel na stole, a jedním přiložením prstu k zadní straně mobilu jsem ho odemkl. Okamžitě jsem byl zavalen lavinou zpráv. Téměř všechny byly od jedné a té samé osoby. Majitelka jedné fanpage je mnou doslova posedlá a je lepší než nějaký lovec. Šla po mně jako nějaký ohař, věděla toho o mně víc než já sám a upřímně, ani jedno z toho se mi nezamlouvalo.
'A jak se těšíš na ten budoucí sraz? Já moc, nemůžu se dočkat až se sblížíme,' přečetl jsem si příchozí zprávy a nevěřil vlastním očím.
'Taky se těším.'
Odepsal jsem a doufal, že se vyskytne nějáká nemilá náhodička, kvůli které by se zmiňovaná osoba nemohla srazu účastnit. Protože když vezmu v úvahu věci, které je schopna napsat, nedokážu si představit věci, které by zvládla říkat, natož konat.
'Už se těším až tě obejmu a vyfotím se s tebou!'
Upřímně, tahle zpráva mě na jednu stranu dost potěšila, ale na druhou i trochu vyděsila. Na zprávu jsem nakonec pouze dvakrát poklepal prstem, abych tak tuto podivnou konverzaci alespoň pro zatím ukončil.
'Jen tak mimochodem, nemáš dívku, že ne?' Dotázala se vlezle.
'Ne, nemám', odepsal jsem.
'A nejsi ani do žádné nijak více zainteresovaný, doufám?'
Dobře, uznávám, tohle je trochu přes čáru. Vlastně dost.
'Nechci tě urazit, ale to není zrovna věc, kterou bych rád řešil s někým jiným, kromě svých nejbližších. Jistě jsi moc fajn holka. Ale tohle je už těžce soukromé.'
Odeslal jsem a nevěřícně zavrtěl hlavou. Odpověď se mi dostavila téměř ihned.
'Tak teď jsi mě zklamal. Myslela jsem si, že jsi jiný než ti ostatní, ale spletla jsem se. Jsi jen obyčejný kluk, který si nedokáže vážit holky jako jsem já, která se pouze slušně ptá.'
'Omlouvám se, pokud jsem se tě nějak dotkl, jelikož to rozhodně nebyl můj úmysl. Mám rád své soukromí a rád si ho, uznávám, někdy až moc střežím. Tvoje otázka šla ale za hranici toho, kam nenechávám jít lidi, které neznám, kór své fanoušky jít.'
Snažil jsem se to urovnat. Následně jsem opustil konverzaci a najel na jinou. Napsal jsem Kerymu, ohledně focení, neboť se mě pár dní zpět na toto téma vyptával. Odpověď mi přišla o pár chvil později.
'Sorry teď nemůžu, někoho tu mám.' Stálo tam. Celkem překvapeně jsem zíral na přijatou zprávu, protože takovou odpověď jsem vážně nečekal. Uvědomuji si, že ze zprávy není patrno, jakého pohlaví je ona záhadná návštěva, ale i přesto mě bodl osten žárlivosti. Jasný chápu, nemá na mě čas. Lehce uraženě jsem opustil konverzaci a odložil mobil. Již tolikrát provedenými pohyby jsem zapl počítač, otevřel Netflix a pustil nějaký náhodný seriál. Prakticky mě nezajímalo, co to je. Chtěl jsem na něj přestat myslet a to hned.
Po pár hodinách mi od Keryho přišel soubor, který jsem bez váhání otevřel. Nebo alespoň chtěl. Nešlo to a tak jsem si napsal o opětovné zaslání. Po pár minutkách tak bylo učiněno a já jsem zjistil, kdo byla, nebo stále je jeho návštěva a s lehkou nechutí jsem se pustil do editu.
