Kery
Nemůžu si pomoci, ale mám pocit, že s Naty není něco v pořádku. Celý film byla myšlenkami jinde a vsadím se, že kdybych se ji zeptal, co ví Jules Winnfield o své přítelkyni, nebyla by mi to schopna říct. A to je to jen jedna věc.
Po nějaké době jsem se jí zeptal, jestli je v pohodě. Odpověděla, že ano, ale nechová se tak. Nechám to tak, pokud mi to ona sama bude chtít říct, tak mi to řekne. A když už jsme u těch pocitů, měl bych se zamyslet nad těmi svými. Uznávám, Naty je úžasná, vtipná, hezká, prostě holka, kterou chce každý. A mně se líbí. Ale asi si nedokážu představit mít s ní vztah. Asi je to proto, že v hlavě mi leží někdo jiný. Osoba, se kterou to mám přesně naopak. Bojím se udělat jakýkoli krok a v její přítomnosti se cítím nervózní. Nevím, jak ty pocity nazvat. Nejsem zamilovaný, jen mě neskutečně přitahuje představa, že ona osoba by ke mně cítila něco víc. Jestli to tak je, se asi ale nikdy nedozvím, protože v tomhle jsem shy jak holky v anime. Jo jako políbil jsem Naty, ale to byla jen zkouška, jestli je můj typ. Vlastně, jestli je nějaká holka vůbec můj typ. A ano, ta 'osoba' je kluk.
Z hlubokého přemýšlení mě vytrhl až hlas mamky, oznamující večeři. Vstal jsem, pokynul Naty a společně jsme sešli vstříc mé rodině. Máma akorát chystala na stůl s čímž se jí Naty okamžitě jala pomoci a za chvíli se jejich společný smích ozýval z malé kuchyně. Já se mezitím bezeslova posadil ke stolu a měl opět čas na svoje myšlenky, které mě stíhaly na každém kroku. Myslel jsem na všechno. Na onoho hocha, jenž mi nedá spát, na Naty, na to nové video, které plánuji v blízké době vypustit do světa, prostě na vše, co se kolem mě děje.
Ze snění mě vytrhl až talíř kouřícího pokrmu, který přede mě postavila máma.
"Haló! Jsi tu s námi?" Zeptala se s úsměvem mávajíce mi rukou před obličejem. Párkrát jsem zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. U stolu seděla máma, táta, jehož příchod jsem ani nezaregistroval a Naty. Všichni si mě měřili zvídavými pohledy. Ticho překazila až máma, která prohlásila něco ve stylu, ať to nevychladne a popřála všem dobrou chuť. Neměl jsem hlad. Všechno mě to nějak přešlo. Nevnímal jsem nic krom uvědomění, co ve skutečnosti chci. Koho ve skutečnosti chci.
