Avengers: Unforgettable events [Starker] ✓

21. kapitola: Zahajuji odpočet

Peter Parker měl rušnou noc, kdy se neustále budil sny o Thanosovi a o tom, jak se mu povedlo ovládnout všechny světy v galaxii. Pokoušel se s chmurnými myšlenkami zavřít oči a spát, ale únava se nedostavovala. Byl až moc při smyslech a bdělý na to, aby znovu zamhouřil oči.

Uprostřed noci se zvedl z postele, rozešel se chodbou a následně po schodech dolů do patra, aby si mohl nalít na baru sklenici vody. Zastřeně si přes okno prohlížel vyhlídku, kterou Avengers Tower nabízela a přemýšlel o tom, jak to bude v jeho životě dál. Časem se přistihl, že dokonce počítá nespočetné množství hvězd na obloze a sám pro sebe se uchechtl. Musel už být opravdu mimo, když byl schopen tu stát, dívat se na noční nebe a prohlížet si zářivé tečky.

Mimovolně se zadíval na svou ruku, na které nyní zářily čipy jen velmi mdlým světlem. Vzpomněl si na chvíli, kdy je zahlédl poprvé a na to, jak pomocí zastavení času uvěznil Tonyho Starka v umělé realitě.

Tony Stark – to byla kapitola sama o sobě. Proč s ním miliardářova přítomnost dělala takové věci? Musel se zbláznit. Slavný Iron Man měl kolem sebe takové množství žen, že bylo vyloučené, aby si Peter dělal byť jen malé naděje. Ale třeba to, co se s ním dělo nebylo vůbec způsobené tím, že by on mohl být třeba...

Ne Petere, na co to proboha zase myslíš? Anthony Stark je miliardář, jeden z nejslavnějších lidí na světě, superhrdina, s kterým ty se vůbec nemůžeš měřit a především... je to muž!

I tak však v mladíkovi zůstávaly jisté pochybnosti. Vyprázdnil sklenici vody a jal se k odchodu do svého propůjčeného pokoje. Doufal, že nyní se mu konečně podaří usnout bez zbytečného koukání do stropu.

---

„Tvoje teta mě zabije, jestli do té školy nepůjdeš. Máš během posledního měsíce prý tolik zameškaných hodin, co jsi neměl za celou základní školu."

„Já vím, ale slibuju, že dneska je to naposledy. Pak už budu vzorně chodit a všechno, jen mi není dneska vůbec dobře." Přiznal sklesle Peter. Ani jemu se nelíbilo, že má ve škole tak vysokou absenci. A už vůbec ho netěšil fakt, že svým chyběním ubližuje i svému nejlepšímu kamarádovi. Vždycky byli nerozlučná dvojka a to se celé změnilo v okamžiku, kdy Zemi hrozilo nebezpečí z vesmíru.

Tony se chytil za čelo a promnul si kořen nosu. „Dobře, zavolám to tvojí tetě, ale půjdeš si lehnout do postele." Peter se zamračil. Doufal, že mu Stark dovolí mu pomáhat alespoň na obleku, ale jak to vypadalo, miliardář byl v tomto směru neústupný. „Změř si teplotu a udělej si čaj. Já musím na pár hodin zmizet, tak to tady budeš muset vydržet beze mě." Peter přikývl a šel si připravit čaj do kuchyně. Zároveň si vzal z lékárničky teploměr a ukázal odcházejícímu Starkovi teplotu 37,8°C.

Jakmile Anthony odešel, Peter si přinesl do obývacího pokoje deku, lehnul si s čajem před televizi a zadíval se na jakýsi seriál, který právě dávali. Zároveň zavolal Nedovi, že s ním nemá dnes počítat. Ten byl, jak se patří naštvaný, že ho jeho nejlepší přítel opět nechává o samotě a napospas třídním mazákům. Bez Petera si ve škole připadal jako obrovský terč posměchu a pomluv.

Blížilo se odpoledne a Stark pořád nikde. Peter už se začínal nekonečným sledováním filmů a seriálů nudit, tak se rozhodl, že vyrazí na malý průzkum. Kdy jindy se zvládne nepozorovaně dostat do střežených oblastí Starkových pokojů a laboratoří?

„Pane Parkere, musím vás důrazně upozornit, že jsem od pana Starka naprogramován tak, abych bez jeho souhlasu nepouštěl nic a nikoho do jeho soukromých pokojů." Peter se usmál. Co čekal? Že si jen tak vejde do místnosti a bude žasnout nad tím, jaké všelijaké hračky uvnitř najde? „Chcete se i tak pokusit o prozkoumání laboratoří a tajně střežených objektů budovy?" Hnědovlásek pokrčil nad jeho otázkou rameny.

„Asi jo." Řekl a mrkl.

„Dobře. Zahajuji odpočet." Peter vykulil oči a zahleděl se na monitor, na kterém se začaly odpočítávat tři minuty.

„C-co to je J.A.R.V.I.S.I.?" vykoktal ze sebe nervózně kluk a sledoval neúprosný čas, jak po vteřinách zkracuje odpočítávání.

„Jsem naprogramován tak, abych odpálil základnu při narušení vetřelcem. Potvrďte heslem, že nejste vetřelec. Do konce odpočítávání zbývají dvě minuty a čtyřicet jedna sekund." Peter panikařil jak zevnitř, tak zvenku. Co nejrychleji se přesunul k počítači a uvažoval, co by mohlo být heslem pro zrušení výbuchu Avengers Tower. Ledový pot se mu tvořil na čele, když na klávesnici naklikal několik písmen. Na pár vteřin se odpočítávání zastavilo a hnědovlásek nadšeně zajásal. To by ovšem nesměl J.A.R.V.I.S. jeho zlepšenou náladu pokazit...

„Heslo nesprávné. Nastavuji odpočet na jednu minutu." Peter zhluboka polkl – cítil srdce až v krku.

„Zruš to! J.A.R.V.I.S.I., zruš ten odpočet!"

„Co se to tady děje?!" zahřměl ostrý hlas ode dveří. Peter se tím směrem podíval a zahlédl Tonyho, jak drží v ruce jakýsi pytel pověšený na ramínku. „Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to tu vyvádíš?" chlapec cítil, že na něj jde mdloba. Já jsem takový idiot!

„Já... já jen..." nevydal ze sebe už ani hlásku. Pro své chování a neobezřetnost neměl sebemenší vysvětlení.

Tony nad ním pouze pokroutil hlavou a přešel k monitoru, kde na klávesnici naklikal příslušné heslo. „Zruš odpočítávání, J.A.R.V.I.S.I." Alarm, který doposud zněl místností, utichl a Peter si sám pro sebe povzdechl. Ve tvářích byl bledý jako stěna a ruce se mu třásly potlačovanou nervozitou. Věděl, že si vůči panu Starkovi dovolil tolik, co nikdy předtím a když zahlédl jeho výraz, pouze se utvrdil v tom, že tentokrát to se svou zvědavostí přehnal.

„Omlouvám se, pane Starku." Řekl provinile.

„Neomlouvej se. Očekával jsem, že se dříve či později něco takového stane. Alespoň mám jistotu, že alarm funguje správně." Pokrčil nad tím vším Tony rameny a chmátl po pytli, který si přinesl. „Tohle je pro tebe. Nevěděl jsem, jestli ho stihnou ušít do večírku, ale... no, podívej se sám." Podal pytel Peterovi a ten ho rozepnul, aby se mohl podívat na oblek v překrásné černé barvě se stříbrnými nitěmi. Oči se mu rozzářily. „Tímto tě chci oficiálně pozvat na večírek v Avengers Tower. V pátek." Peter se usmál. Úplně zapomněl na průšvih, který se stal před několika minutami. Nyní dokázal myslet pouze na to, že byl vůbec poprvé pozván na formální akci týmu Avengers.