Sign On Right Wrist

Loui 14

"Louisi? Co to děláš?"

Oba jsme se lekli, když jsme uslyšeli hlas mého nejlepšího kamaráda. Okamžitě jsem El pustil a odstoupil od ní o 2 kroky.

"Můžeš mi vysvětlit, co to do prdele děláš? Jsi normální?" Začal na mě řvát. V tu chvíli jsem nevěděl, proč kvůli tomu tak vyvádí.
"Vážně? Tohle nejsi ty! Jak se můžeš vyspat s někým jen tak v baru!" Začala mě z toho bolet hlava a měl jsem pocit, že jsem z toho jeho vřískání vystřízlivěl.
"Ty vypadni!" Otočil se na El a pořád řval. Otočil jsem se na El a kývnul ať jde. Ona se na mě zmateně podívala, ale odešla. Když procházela kolem mě, dala mi do kapsy nějaký lísteček, teď jsem neměl náladu zjistit, co na něm bylo, zajímalo mě jen jak uklidnit Nialla, aby moc nenadával.
"Louisi, tohle není normální! Vážně by jsi se s ní vyspal tady někde na zachodcích? Proč by si to dělal? Tohle nejsi ty" už byl trochu klidnější.

"J-já nevím" sklopil jsem hlavu. Nebyl jsem si jistý, proč jsem to udělal. Ještě před chvílí se mi to zdálo jako dobrý nápad. Teď jsem viděl jaká to byla kravina.

"Jak nevíš? Děláš si ze mě srandu?" Mračil se "jedeš domů. Harry tě zaveze. On jako jediný nic nepil" chytil mě za ruku a táhl mě zpátky na parket. Teď už jsem věděl, proč jsem to udělal. Chtěl jsem zapomenout na ty jeho zelené oči a hnědé kurdlinky.

"Nechci domů" snažil jsem se protestovat, ale Niall na to nereagoval a pořád mě táhnul za sebou. Nechtěl jsem domů. Doma bych propadl svým myšlenkám a taky bych musel přemýšlet nad Harrym. Nehledě na to, že cesta autem bude utrpení. Budu sedět vedle toho zelenookého boha a budeme sami.

"Harry?" Zaťukal Niall Harrymu na rameno, když jsme k nim došli. Harry držel Kendall kolem pasu a tancovali na nějakou pomalou písničku, kterou jsem neznal, ale byla hezká.

"Ano?" Otočil se na Nialla. Když mě zahlédl za ním, lehce se zamračil. Nevím, co proti mně má. Já mám právo ho nemít rád. Nutí mě myslet na něco co nechci.

"Zavezeš Louiho domů? Už dělá kraviny a má toho dost" nad tím jsem se zamračil a kopnul Nialla do nohy, díky tomu jsem ztratil rovnováhu a očekával tvrdý dopad na zem, ale v tom mě zachránily 2 silné paže. Otevřel jsem oči, které jsem zavřel při padání, pohlédl jsem na zachránce a zjistil, že je to Harry. A sakra. Koukal jsem mu do očí a nemohl se odtrhnout. Moje alkoholem posilněná mysl začala vytvářet hodně obrazů jak by jeho oči mohly vypadat, když by se v nich odrážel chtíč. Kdyby Harry nepromluvil možná by mě moje představy donutily ztvrdnout.

"Já ho odvezu" přikývnul Niallovi na otázku, kterou položil před tím než jsem začal padat. Pak už Harry nepromluvil a jen si mě přehodil přes rameno. Pořád jsem s ním odmítal mluvit, takže jsem mu ani neřekl, že se mi po cestě do auta udělalo špatně. Položil mě právě v čas, kdy se všechno mé jídlo rozhodlo navštívit silnici. Harry mě po celou dobu zvracení držel, abych do toho nespadl a taky mě konejšivě hladil po zádech. Bylo to od něj hrozně hezké. Už jsem přemýšlel, že bych mu poděkoval, ale rozmyslel jsem si to hned jak jsem dozvracel, protože on se jen zvedl podal mi kapesník a beze slova mě odnesl do auta, kde mě připoutal a sám si sedl na místo řidiče. Kdyby se mě zeptal jestli už jsem v pohodě, tak bych mu i poděkoval takhle nic nebude. Díky Niallovi, který mu ještě stihl říct, kde bydlím -vubec nevím, kdy to stihl- jsem nemusel s Harrym mluvit vůbec. V tichosti jsme jeli ke mně domů.

Celou dobu jsem přemýšlel, co jsem to udělal. Teď, když jsem nad tím tak přemýšlel, jsem věděl, že to byla obrovská blbost vyspat se s první holkou, která se mi nabídne jen proto, abych zapomněl na Harryho a utvrdil se v tom, že mě nepřitahuje. Když jsem si uvědomil, že bych v opilosti a na zachodcích přišel o panictví, tak mi z oka sklouzla slza. Rychle jsem ji utřel rukávem, ale bohužel jsem to nezastavil. Slzy mi začaly nekontrolovaně sklouzávat po tvářích až jsem se rozbrečel. Začal jsem nekontrolovaně vzlykat. Po chvilce mi na stehně přistála velká ruka. Překvapeně jsem zamrkal a koukl na Harryho. Ten se na mě ani nepodíval a jen koukal na silnici. Otočil jsem hlavu, tak abych koukal z okna a nechával své tělo otřásat vzlyky. Když jsem to nejmíň čekal, tak Harry vyhledal svoji rukou tu mojí a propletl si semnou prsty. Do teď jsem nevěděl jak moc jsem chtěl, aby tohle udělal. Koukal jsem na naše ruce. Hrozně mě to uklidňovalo.

Když jsme dojeli k mému domu, už jsem nevzlykal, ale slzy mi tekly po tvářích pořád. Harry pustil moji ruku, obešel auto a otevřel mi dveře. Kdybych nebyl v takovém stavu určitě bych se nad jeho gestem pousmál. Než jsem stihl vylézt, tak si mě Harry vyzvednul do náručí. Obtočil jsem mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku, abych nespadl, Harry mě obejmul kolem pasu a jen mě držel a objímal.  Tohle mě uklidnilo natolik, že jsem po chvíli nebrečel, ale jen ho objímal a vdechoval jeho vůni. Když Harry zaregistroval, že už nebrečím, tak mě pomalu pustil na zem. Kouknul jsem mu do očí a už se pomalu nadechoval, že mu poděkuji, ale on mi dal prst na rty na znamení, abych byl potichu. Nahnul se k mně a dal mi pusu do koutku rtů, když se Harry odtáhl a já se vzpamatoval z toho, co udělal, ustoupil jsem od něj o krok a poté utekl do domu. Nechal jsem tam Harryho stát. V tuhle chvíli mi to bylo jedno jen jsem musel být od něj, co nejdál.
Zabouchl jsem za sebou dveře a svezl se po nich.