Sign On Right Wrist

Harry 29

Slyšel jsem všechno. Slyšel jsem každičké slovo, které bylo řečeno. Po nocích, nebo jsem si alespoň myslel, že byla noc, jsem poslouchal Louiho pláč. Rvalo mi to srdce, hrozně jsem chtěl otevřít oči, podívat se do jeho modrých oceánů a říct mu, že se nemusí bát a všechno je v pořádku. Hrozně jsem se chtěl pohnout. Pohnout malíčkem by mi stačilo.

Hrozně jsem chtěl dát vědět Louimu, že tu s ním jsem, že ho neopustím, že tu vždy budu.

Nepříjemné ticho, které panovalo pokojem, přerušily hlasy. Loui se vedle mě napjal, ale hned jak se otevřeli dveře, tak se uvolnil. Hádám, že to je jeho mamka.

"Ahoj kluci." Ozval se Niall? Co ten tu dělá. Ahh, já zapomněl, on je tu skoro pořád.

"Ahoj Loui. Jak je Harrymu?" Zeptal se další hlas. Zayn?! Co ten tady dělá?

"Já si myslím, že je mu líp. Je to divný, ale mám takový zvláštní pocit, který mi říká, že je tu semnou a poslouchá mě." To je pravda. Pokusil jsem se říct, ale nepohl jsem ani rty. Loui mi stiskl ruku, kterou držel. Zkoušel jsem mu stisk oplatit. Nepodařilo se. Všechno je marný.

"Jo, chtěl bych vám oboum představit Gigi, moji přítelkyni. Loui a Harry, tohle je Gigi. Gigi, tohle je Loui a Harry." Představí nám Zayn jeho přítelkyni. Je hezké jak na mě nezapomínají. Neví, že je slyším, ale přesto se mnou mluví a baví se, jako bych s nima seděl někde v obýváku.

Loui pustil moji ruku a asi se postavil. Cítíl jsem to podle toho, že se pohnula postel a já ztratil teplo po mém boku.

"Já jsem Louis a tady je Harry." Představil nás Loui a dal mi malou pusu na čelo. Musel jsem se usmát. Bylo to roztomilé. Najednou bylo ticho. Nikdo nic neříkal, netušil jsem, co se děje a dost mě to znervóznilo. Stalo se někomu něco?

"H-harry? U-udělej to ještě jednou" nechápal jsem, o čem mluví. Co jsem měl udělat znovu. Vždyť jsem se jenom usmá-

Usmál jsem se znovu. Asi se mi to povedlo podle toho, jak Loui reagoval. Okamžitě mi obmotal ruce kolem krku a začal brečet. Hrozně bych ho chtěl obejmout zpátky.

"Harry, ty jsi se usmál. Usmál jsi se. To je úžasný." mumlal mi do krku. Musel jsem se usmát znovu. Hrozně jsem chtěl pohnout něčím, prstem, rukou, nohou, prstem na noze. Bylo mi jedno čím. Hlavně, abych se pohnul.

"Harry zkus ještě něco, prosím." naléhal na mě Loui. Hrozně jsem se snažil, abych udělal svému Louimu radost. Loui mě chytil za ruku a já se jí pokusil stisknout. Nešlo to. Hrozně to bolelo, nemohl jsem. Z oka mi vyklouzla slza. Byl jsem ze sebe tak zklamaný. Usmál jsem se! Proč jsem nemohl pohnout prsty. Chtělo se mi brečet, řvát a hlavně jsem chtěl obejmout Louiho.

"Zkusíme to za chvilku, ano?" zeptal se mě a dal mi malou pusu na rty. Pak si mi lehl na hruď a já nemohl být šťastnější. Teda, mohl. Kdybych ho mohl držet ve své náručí, bylo by to úplně nejlepší.

Cítil jsem, že je Loui šťastný. Nebo doufal jsem, že je šťastný. Cítil jsem hrozně intenzivní kladnou emoci, ale která to byla, nevím.

Kluci se pak bavili dlouho. Poslouchal jsem každičké slovo, co padlo. I Gigi se zapojila do rozhovoru. I když nemluvila přímo semnou, dokázal jsem říct, že je milá a hodná. Přesně taková jakou jsem si pro Zayna představoval.

"Kluci, nechci rušit, ale Harry se zase usmívá a dokonce pohnul palcem" vyrušila Gigi kluky z debaty o ananasu na pizze. Hned jak tahle věta opustila Gigiiny rty, jsem se snažil znovu pohnout prsty. Byla to jako nová naděje. Loui mě pozoroval, cítil jsem to. Byl to intenzivní pohled. Když to teď nezvládnu, tak to vzdám. Ale prsty jsem pohnul! Sice jen na pravé ruce, ale počítá se to. Musel jsem se pro sebe usmát. Byl jsem na sebe pyšný. Je pravda, že jsem nebyl ochrnutý, ale věřte mi, ten naráz byl hodně tvrdý.

"Harry, zlatíčko, jsi tak hrozně šikovný" zamumlal Loui a políbil mě "miluju tě" řekl do polibku a mně se zrychlilo srdce. Chtěl jsem mu to moc říct zpátky, ale nešlo to. Pokoušel jsem se říct mu, že ho miluju, ale hlasivky nespolupracovaly.

"No, asi vás tu nechápe o samotě a půjdeme" ozval se potichu Niall. Všichni se tedy rozloučili. I semnou. Všichni mě postupně objali, dokonce i Gigi, která mi do ucha zašeptala, že mě ráda poznala a že se těší až se spolu zase uvidíme. Zase jsem se usmál. Tentokrát na všechny. Věděl jsem, že to už dokážu, tak jsem toho využíval. Ostatní odešli a zbyli jsme tu s Louim osamotě.

Párkrát jsme ještě zkusili rozhýbat moje další části těla, ale neúspěšně. Snad se mi to povede zítra. Loui si lehnul zpátky k mně a objal mě. Popřál mi dobrou noc a za chvíli usnul.

.......

Pokoušel jsem se otevřít oči jako každé ráno, jenže dneska to bylo jiné. Já oči vážně otevřel. Na můj vkus tu bylo až moc světla, ale nestěžoval jsem si. Konečně jsem mohl vidět Louiho. Loui spinkal a roztomile krčil nosánek. Usmíval jsem se jako idiot. Nechtěl jsem ho vzbudit. Pokoušel jsem se zvednout ruku a pomaličku se mi to dařilo. Nezvedl jsem ruku hned napoprvé, ale pomalu jsem ji zvedal kousek po kousku. Když už byla dostatečně vysoko, zkusil jsem ji přemístit k Louimu. To se taky dařilo. Položil jsem mu ji na záda a pohladil ho. Tohle bylo jednoduchý. Zvládl jsem to. Pomalu jsem hladil Louiho po zádech. Když ucítil dotek na svých zádech, ztuhl. Pomalu se otočil a koukl přímo do mých oči. Zelená se setkala s modrou. Modré oči se začaly plnit slzami, i když jejich majitel se usmíval.

"HARRY!" vyjekl Loui a okamžitě objal Harryho. Štěstím plakal tváří zabořenou do krku svého milého.

"Miluju tě" byla první slova staršího.

.................

Tak jsem zpět. Netuším, kdo všechno tohle ještě čte, ale doufám, že se tu pořád někdo najde.
Mám v plánu poslední kapitolu a následně epilog..
Tak snad se Vám to líbilo.
All the love Thegirlwithyourheart
❤️❤️❤️❤️