TWINS

2. kapitola-domov

Když jsem se ráno probudil, Logan už tu nebyl. (Jako vždy) Ani smečka tu nebyla. Zůstala tu se mnou akorát Goldý a Hicky. Ty vždy hlídaly ,,tábor“.

Šel jsem hledat nějaké deky nebo něco na zahřátí. Kolem mě se rozprostírá nepřeberné množství odpadků, ale co jde opravdu silně cítit, je zápach starých ojetých gum od aut. Vše je postavené do vysokých komínků, ale ty se také pomalu rozpadají.

Na vršku jednoho z nich jsem zahlédl deku. Začal jsem zdolávat horu odpadků. Z pod noh mi padali věci. Kam jsem šlápnul, tam jsem se buď zabořil nebo mi sklouzla noha. Nevzdával jsem se, stále jsem si připomínal, co pro mě můj bratr a ostatní dělají a já tu jen spím a nic jiného nedělám.

Natáhl jsem se pro ,,deku“ (velký kus otrhaného závěsu) a zatáhl. Uvědomil jsem si to pozdě, ale asi to nebyl nejlepší nápad. Z vrcholku se na mě sesypala hromada věcí a já se kutálel dolů i se svou ,,dekou“.

Otevřel jsem oči. Bolelo mě celé tělo a jen s obtížemi jsem se mohl pohnout. Leželo na mě pár kusů šrotu několik pneumatik, ale na štěstí jsem je mohl sám odstranit. Sice mi to chvíli zabralo, ale byl jsem volný.

Donesl jsem tu ,,deku“ k ohni a dělal, jako by se nic nestalo.

Za pár minut doběhla smečka i smím bratrem. Spokojeně jsme se dali do jídla. Logan na mě sice několikrát podezřele civěl, ale na konec nic neřekl ani se mě na nic neptal.

Všichni jsme si šli odpočinout. Natáhli jsme se na plácku kolem sebe a relaxovali.

Uslyšel jsem skřípění gum od auta. Pak bouchly dveře a pomalu se přibližovaly nějaké kroky.

Logan už stál na hromadě gum a pozoroval vetřelce. Chvíli se zdálo, že se nic neděje, ale pak rychle seběhl, popadl mě za ruku a začali jsme kličkovat mezi hromadami odpadků.

Před námi se objevil nějaký stařec. Kam teď? Musíme se otočit a běžet zpět.

,,Počkejte! Nechci vám ublížit! Chtěl bych vás i s těmi psi vzít k nám domů!“ zakřičel na nás.

Zastavil jsem se. Logan se na mě zmateně podíval jako by nechtěl poslouchat toho staříka.

Nakonec nám řekl, co chtěl a my jsme dostali novou šanci. Šanci žít jako normální lidé.