Nakonec všechno dobře dopadne.

Nelži!

Je večer a Lucka se právě osprchovala a jde za Matym do ložnice. Otevře dveře a k jejímu zklamání vidí, že si čte.
L: ,,Lásko?"
M: ,,Ano?"
L: ,,Ty si čteš?"
M: ,,No, jsem dneska nějakej unavenej. Malá mi dala celkem zabrat." Řekl a pohled věnoval zase knížce. Lucie ale poznala, že to jen hraje.
L: ,,Maty, kámpni božskou, kdo tu byl?"
M: ,,Ale nikdo." Snažil se věnovat pohled znovu knížce a upřeně do ní zíral.
L: ,,Nejsem blbá. Myslíš, že nepoznám, když mi lžeš? Přece si tady to všechno nemohl vygruntovat a ještě se starat o malou."
M: ,,Ty to taky zvládáš, tak co bych nemohl?" Zíral pořád do knížky. Lucie už toho ale měla dost a tak mu tu knížku sebrala z ruky.
L: ,,Nelži."
M: ,,Ale já fakt nel..." při pohledu na Luciin vyhrožující výraz se ani neodvážil větu dokončit, tak se radši přiznal.
M: ,,Dobře no, byla tu máma. Volala, jestli nepotřebuju s něčím pomoct a když jsem na ní trochu vyjel, protože se mi pálila polévka z pytlíku a do toho brečela Kačenka, ani se neptala a za 10 minut byla tady. Pomohla mi malou nakrmit, uspat a potom i uklidit ten bordel."
L: ,,A já se bála, že si tu měl nějakou...no...To je jedno. Ale přeci si mi klidně mohl říct, že ti máma pomohla. To je přeci jasný, že je to těžký. Je to moje chyba. Neměla jsem vás tady nechávat a jít si zkoušet šaty.🤦‍♀️Mělo mi být jasný, že toho na tebe bude moc. Promiň."
M: ,,Neomlouvej se. Od porodu jsi s Kačenkou dennodenně, potřebovala jsi si trochu orazit." Usmál se, naklonil se k ní a políbil jí.
L: ,,Miluju tě."
M: ,,Já tebe taky."
Chvíli se líbali.
M: ,,Tak, a teď mi ukaž ty šaty!"
L: ,,Neukážu!"
M: ,,Proč?"
L: ,,Uvidíš je až na svatbě."
M: ,,Škoda. To se teď budu muset podívat na něco jiného, když mi je nechceš ukázat." Usmál se šibalsky, nadzvedl peřinu, kterou byla Lucie přikrytá, vlezl si k ní a znovu je přikryl.
Když sundal Lucii pyžamo, podíval se jí do očí.
M: ,,Taky by jsi mohla jít na tu svatbu takhle, co? Mě by se to líbilo!"
L: ,,To určitě. Já vím, že by se ti to líbilo, ale to by si chtěl, aby mě okukovali "cizí" jako třeba tvůj táta, Roman..." Maty jí umlčel polibkem.
M: ,,Hlavně to ne! To by máma vyváděla. Takže jsem pro tu variantu v šatech." Oba dva se zasmáli a žačali se znovu líbat. Dál všichni víme.