Nakonec všechno dobře dopadne.

Konec

Lucie se mezitím upravovala. Už byla nalíčená a měla na sobě šaty. Vlastně už byla připravená na odchod.
Ma: ,,Tak holky." Řekla Martina, když Lucii upravila poslední detaily a holky přišly s Kačenkou, která už byla taky oblečená do šatiček, do obýváku. Lucce to opravdu moc slušelo.
Me: ,,Páni, ty jo Marťo, to se ti povedlo!"
V: ,,To jo. Nechápu, jak se ti z něčeho takovýho, jako je naše Lucinka povedlo udělat něco tak úžasnýho😂?" Zasmály se.
Me: ,,Nech toho. Alespoň dneska nerejpej😂!"
L: ,,Lásko, tobě to sluší! Jsi moje malá princezna!" Vzala si od Mery malou a chovala jí. Potom jí daly do autosedačky a vzaly i kočárek, který byl také trochu ozdobený a nasedly do auta. Vali jela napřed s malou a Lucie jela s Mery. Vyjely krz město na zámek.
Mezitím Maty už stál v zámcké zahradě a zdravil hosty. Najednou se zahradou rozezněl zvuk právě přijíždějícího auta. Maty se už nemohl dočkat, až Lucii uvidí. K jeho sklamání se ale ve vstupu do zahrady neobjevila Lucie, ale "pouze" Vali s jeho dcerou. Maty se k nim rozešel.
M: ,,Ahoj. Kde jsou?"
V: ,,Na cestě. Vezu ti dceru, tatínku." Široce se na něj usmála. Maty se podíval do kočárku a spatřil Kačenku v překrásných šatičkách, jak si cumlá ruku.
M: ,,Ahoj, princezno. Tobě to sluší. Jsi krásná, po mamince..." Maty by byl pokračoval dál, kdyby neslyšel přijíždět auto. Byl nervózní.
Co bylo dál, nějak nevnímal až do doby, kdy stál sám před oltářem, za ním stál Prokop, jako svědek a on konečně spatřil Lucii. Byla překrásná. Pomalou chůzí jí její táta vedl k němu. Byla to jen chvilka. Pro něj to ale byla věčnost. Pro Lucku také. Také byla nervózní a už se nemohla dočkat, až to budou mít za sebou. Nikdy neměla ráda, když byla středem pozornosti.
Co bylo dál ani jeden nijak zvlášť nevnímal až do chvíle, kdy oba řekli své...
L: ,,Ano!"
...
M: ,,Ano!"
Pak už si jen vyměnili prstýnky a políbili se. Byl to krásný polibek plný lásky.
Všichni začali tleskat. Maty se od Lucie odtrhl a v jásotu hostů Lucce do ucha pošeptal jenom jedno sladké...
M: ,,Miluju tě." Lucie mu na to nic neřekla, pouze ho políbila. Byla konečně šťastná. Tuhle chvíli si představovala mockrát v životě. Realita ale byla mnohem hezčí.
Potom se všichni přesunuly do restaurace, kde obědvali. Byl čas na slavnostní přípitek, který měl připravený Maty. Všechny obešel s lahví šampusu a jako poslední naléval Lucii.
L: ,,Maty, já nechci."
M: ,,Ale proč? Koupil jsem nejdražší šampus, co jsem sehnal. Alespoň trochu." Políbil jí na tvář a stoupl si zpět ke své židli. Kde pronesl přípitek...
M: ,,...takže na zdraví!" Všichni si přiťukli a napili. Jenom Lucka ne.
M: ,,Ale no tak lásko, proč se nenapiješ? Přeci na vlastní svatbě se šampusu napít musíš."
L: ,,Maty já vážně nechci...tedy nemůžu..." začala. Byl tam vážně hluk, takže měli co dělat, aby se navzájem slyšeli.
M: ,,Jak to myslíš že nemůžeš?"
L: ,, No víš, já jsem ti to chtěla říct jinak a jinde, ale asi ti to prostě bundu muset říct takhle....jsem těhotná."
M: ,,To myslíš vážně? Já budu zase táta?"
L: ,,Jo budeš." Usmála se. Maty jí políbil a vzal si její skleničku šampusu.
M: ,,Poslouchejte všichni!" Zařval přes celou místnost.
M: ,,Já budu zase táta! Lucka je znovu těhotná!" Všichni začali tleskat a chodili jim gratulovat.
Lucie byla opravdu šťastná. Přesně takhle si svůj život představovala. Má skvělého manžela, malou holčičku a čeká 2. dítě. Co si víc si přát?
Tohle je důkaz, že Nakonec všechno dobře dopadne, a pokud ne, ještě to není konec.