Z nenávisti je rázem láska [DOKONČENO]

10.

...potom jsme jeli k Jankovo tátovi, byly je oba nervózní teda Janek byl ještě víc nervóznější než já což je co říct. Stali jsme přede dveřmi a Janek zazvonil. Otevřel a koukal jak kdyby viděl ducha.
Jo:Čau co tu chceš?
J:Ahoj, přišel jsem ti něco říct...
Jo:A nejde to až dýl? Nemám teď zrovna čas.
T:Ale to by jste pak nestihl nic sehnat na sebe ozvala jsem se opatrně
Jo: A by jste kdo slečno, že jste tak drzá?!!
J:Tati neřvi sakra na ni!
Jo:A kdoto sakra je a proč vůbec na mě mluvila!!
J:Tati tohle je Týnka a budeme se brát. To je ta věc co je ti chtěli říct a když budeš chtít tak přijď se na nás podívat seš zvanej! Pojď Týnko už půjdeme...
Jo:Hm...čau a nevím jestli tam přijdu...moc se mi nechce. Nazdar!
Odešli jsme a já viděla jak je z toho Janek nešťastný.
Za dva týdny se konala svatba, přišli tam všichni, ale Jankův táta ne. Byla fakt nádherná a moc jsme si ji s Jankem užili. Společnou noc jsme si taky užili. Byla jsem ráda že jsem si ho vzala a že jsem nezůstala se Štěpánem. Janková tátu už jsme nikdy neviděli. A po asi dvou letech se nám narodila dcera Michalka. S Jankem jsme v pohodě dodělali školu a odmaturovali a žijeme si jako šťastná pětičlenná rodinka. Já, Janek, Eliška, Honzík a Michalka.❤️❤️

              KONEC ❤️