Jen přátelé?// CZ FF✔️

48.

,,ty musíš být Hero Scott, že?" stoupla jsem si od stolu, když do tátovy kanceláře přišel vysoký černovlasý kluk. ,,jsem Loren, neteř Jamese, měli jste mít schůzku, ale musel odejít, tak jsem tu místo něj já" on mě celou přejel očima a sladce se usmál. I když to byl typický potetovaný grázl, tak byl celkem roztomilý. Hodně mi připomínal Zayna. ,,jo. Už sem chodím nějakou dobu a James s Paytonem mi schválili smlouvu. Měl jsem si pro ni dneska přijít, abych si ji přečetl" ten jeho hlas! I když byl zvenku drsňák, nebo tak spíš vypadal, tak jeho hlas byl jemný a vlídný. Ihned mě uklidnil. ,,seš v pohodě?" zasmál se a podrbal se na zátylku. ,,jo, promiň" vzala jsem ze stolu smlouvu nadepsanou jeho jménem a podala mu ji. Doslova jsem toužila po tom ho slyšet zpívat. Měl tak příjemný hlas! ,,díky, Loren" zvedl pravý koutek úst do úsměvu. On byl tak sladký! Sice se mi líbil, ale stále jsem si opakovala, že mám Harryho. Sice se mě nezeptal oficiálně, jestli s ním budu chodit, ale už to tak všichni brali. ,,mohl bych si vzít ještě na dnešek studio? Jestli je nějaké volné" opřel se o futra dveří a zpříma na mě koukal. Byla jsem z jeho pohledu nervózní. Ani Harry na mě nekoukal jako na kus masa. Špatné, ale výstižné přirovnání. ,,dneska jsou volná všechna studia. Je svátek, ale jestli chceš, tak tu s tebou zůstanu" chtěla jsem s ním ještě chvíli být, nesuďte mě! ,,a pak bys mi mohla věnovat ještě chvilku času a někam se mnou jít" tak takhle se získávají holky v dnešní době? To jako fakt? Kde je to dvoření a nabídka k sňatku ještě předtím než se vůbec poznali? Dobře, tohle jsem přehnala. ,,ráda bych, ale přítele už mám" nevěděla jsem jistě, jestli ho mám doopravdy, ale to on vědět nemusel. ,,škoda" chytl se za srdce a následoval mě do studia. Nemohla jsem z tváře vymazat úsměv.

           Hero se mi dostal pod kůži a začala jsem s ním trávit hodně času. Ukázalo se, že je to citlivý člověk a dalo se s ním bavit o všem. Hodně jsme se smáli. Oblíbila jsem si ho, takže jsem s ním byla skoro pořád. Buď ve studiu, nebo kdekoliv venku. Uvědomovala jsem si, že zanedbávám An, Shawna a kluky, včetně Harryho, ale vždy, když jsem k někomu přilnula, tak jsem s ním chtěla trávit víc času, než s kdekým jiným a nebránila mi ani škola. Už to bylo jen pár dní do konce roku, takže jsem se nemusela učit a mohla jsem si užívat tepla léta. ,,takže to, že jsi podvedla i Marka byla pravda" to nemyslí vážně! Trochu mě to bodlo u srdce, ale mohla jsem si za to sama. Kdybych ho nepřehlížela a trávila s ním více času, tak bych něco takového poslouchat nemusela. ,,Harolde, Marka ani tebe jsem nikdy nepodvedla. Mark si to jen myslel, stejně jako ty. Byl to můj bratr a ty to moc dobře víš. Hero je vážně jenom kamarád a nic víc z něj nikdy nebude. Ví o tobě. Bavili jsme se o tobě a chce tě poznat, takže jestli chceš, můžeš jít teď se mnou a poznat ho" myslela jsem to smrtelně vážně. Ty dva si byli až nebezpečně podobní a určitě by si rozumněli ve všech směrech. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem ho začala podvádět, když to nebyla pravda. Musela jsem napravit svoji chybu. ,,fajn, beru" otevřel mi dveře od auta a rukou mi pokynul, abych nastoupila. Gentleman.

          Hero a Harry si sedli, jak jsem říkala a bavili se víc spolu, než se mnou. Trochu jsem žárlila, ne že ne, ale radši jsem byla za to, že se baví a Harry si už nemyslí, že ho podvádím. Blbeček. Jednou jsem vzala i Shawna a An, aby se s ním seznámili, jako kluci, které dotáhl Harry, ale ti dva z toho nebyli nadšení a nemohli o něm ani slyšet. Možná to bylo jen kvůli tomu, že jsem je zanedbávala a mohl za to on. Bylo to úplně to samé jako s klukama. Nejdřív je nesnášeli, pak se bavili a pak už byli v pohodě, i když to trvalo dlouho. Třeba by to takhle mohlo být i s Herem. Když už jsem si někoho oblíbila, tak ho museli přijmout i moji přátele a on musel přijmout je, protože Shawn a An pro mě byli nejdůležitější a přála bych si, aby se normálně bavili se všemi, s kterými jsem se bavila já.

          ,,tak jak jste dopadli?" sešli jsme s klukama před školou. Konečně skončil ten zatracený rok a my měli dva měsíce volna, než se zase vrátíme do té prokleté školy. Ugh. ,,hlavní je, že jsme prošli. Ještě rok a úplná volnost. Závidíš?" zašklebil se na mě Liam a přeložil si papír s vysvědčením tak, aby si ho mohl dát do kapsy. Oni před sebou měli jen rok a já dva. To nebylo tak hrozné. Nakonec jsem měla jen pár trojek. Vytáhla jsem známky z několika předmětů tak, jak táta chtěl. Z hlavních předmětů, které se týkaly hudby, jsem měla jedničky, takže jsem byla sama se sebou spokojená. ,,Jamesi? Co tu sakra děláš?" vyjela jsem po něm hned, jak se objevil před školou. Úspěšně jsem se mu nějaký ten pátek vyhýbala a teď tohle? On si vážně napochodoval před moji školu za mými kamarády?! ,,musím s tebou mluvit" dobře, tahle věta mě doopravdy vyděsila.