PŘEBĚHLÍK (DRAMIONE)

17

Otočím se na druhý bok, povzdychnu si a hledím do tmy.

Nemůžu o tom přestat přemýšlet. Něměla jsem včera Blaise líbat. Prostě jsem byla tak naštvaná na Rona, že jsem si nemohla pomoct! Chystal se mě políbit, ještě než nás Ron vyrušil, ale já…já bych ho odstrčila, že ano? Nechci se zaplést s někým, jako je on. Možná se změnil k lepšímu, pokud jde o stranu dobra a zla, ale vím, že není zrovna ten typ, co by se vázal.

Ne, ne, po vztahu s ním netoužím.

Po vztahu s ním netoužím.

Náhle ucítím pálení na hrudi a leknutím se posadím. Zatracený přívěsek. Vytáhnu ho zpoza své noční košile a přidržím si ho před očima. Rozsvítím hůlku, abych mohla přečíst, co na něm stojí. Na jedné straně je stále napsáno "HG", na druhé straně je napsáno "teď".

Zamračím se, vstanu z postele a rychle se obléknu. Poté přejdu k Ginny a jemně jí zatřesu ramenem.

"Ginny, vzbuď se."

Zívne a podívá se na mě. "Oh, to jsi ty, Hermiono."

"Musím jít. Můžeš mi otevřít dveře, až se vrátím?" zeptám se.

Povzdychne si. "Dobře, otevřu ti," odpoví.

"Díky, Ginny."

Za chvíli už kráčím po schodech dolů a ven z čísla 12 na Grimmauldově náměstí.

Poté se přemístím do obývacího pokoje Malfoyova domu - přesně, jak jsme se domluvili. Stojím za pohovkou a před očima mám jeho zátylek. Jeho platinově blond vlasy jsou vždycky tak perfektní…

Připravím se. Dneska mě nepřekvapí.

"Malfoyi," řeknu.

"Dorazila jsi rychleji, než jsem očekával," řekne, aniž by se ke mně otočil čelem.

Obejdu pohovku a stoupnu si vedle stolu. "Na přívěsku stálo "teď". Měla jsem pocit, že by se mohlo jednat o něco naléhavého," odpovím.

Podívá se mi do očí a já jeho pohled odhodlaně opětuju. Odmítám se utopit v jeho očích. Shlédnu na stůl a spatřím kus pergamenu popsaný propracovanými čárami a malými načmáranými poznámkami. Takže má pro mě mapu.

"Co je to?" zeptám se ho.

"To je mapa," odpoví a podá mi ji.

Vezmu si ji od něj. "Ano, to vidím. K čemu to je?"

"Trochu netrpělivá, ne?" řekne se samolibým úšklebkem. "Zoufale moc se toužíš vrátit k svému drahému Ronaldovi, co? Ale, ale…zajímalo by mě, co máte v takovou pozdní hodinu za lubem."

Zamračím se na něj. Cítím, jak na povrch bublá zbytek vzteku ze včerejška. S tím neuvěřitelně žárlivým pihatým zrzkem nechci být žádným způsobem spojována.

"Není to můj drahý Ronald," řeknu naštvaně.

"Trable v ráji, Grangerová?" popichuje mě.

Neodpovím.

"Ne moc přátelská. Tak tedy k věci," řekne a pohlédne na pergamen v mé ruce. "Tahle mapa zobrazuje cestu, kterou zítra večer půjde velká skupina Smrtijedů k mudlovskému městu Nottingham. Povede ji moje teta Belatrix a bude jich alespoň dvacet."

"Alespoň?" Nemůže být trochu konkrétnější?

"Neznám přesné počty jednotek mojí tety," odpoví. "Máš štěstí, že jsem vůbec dostal tu mapu."