PŘEBĚHLÍK (DRAMIONE)

21

"Hermiono, prosím, běž do postele."

Vzhlédnu a promnu si oči. "Jsem v pohodě."

Blaise si povzdychne. "Udřeš se k smrti."

"Jo, Hermiono. My tady všechno zvládáme," řekne Harry.

Levou ruku má v pásce. Jsem tak unavená, že si ani nemůžu vzpomenout, co se mu s rukou stalo, že jsem mu ji musela dát do pásky. Všimne si, že na ni tupě zírám a potřese hlavou.

"Hermiono, jsi úplně vyřízená," řekne.

Stojím v kuchyni. Přibylo dalších šest lehátek, což znamená, že se celkový počet zraněných, kteří se vrátili na Grimmauldovo náměstí, vyšplhal na jedenáct.

Po Angelině použil Antonin Dolohov svoji hnusnou kletbu ještě na další dva bojovníky: na Nevilla a na jednu holku z Havraspáru jménem Jeanette, která chodila s námi do Bradavic, ale o dva ročníky níž. Podařilo se mi zachránit Nevilla, ale Jeanette takové štěstí neměla. Justin Finch-Fletchley ji přinesl do Lasturové vily; tam nikdo nevěděl, co s ní, tak ji pak přinesl sem, ale už bylo příliš pozdě.

Když už bylo zřejmé, že se do Nottinghamu nedostanou, tak Smrtijedi na Belatrixin příkaz ustoupili. Jeanette je jedinou obětí tohoto boje a Smrtijedi nezpůsobili městu žádné velké škody, které by se nedaly opravit, takže Lupin dnešní misi prohlásil za velice úspěšnou.

Ale když se tak díváme na všechny ty zraněné, na bílé prostěradlo, které zakrývá Jeanettino nehybné tělo, tak máme všichni opačný pocit.

Z myšlenek mě vytrhne pevný stisk něčí ruky na mé paži. Vzhlédnu a vidím Blaise, jak mě odvádí z kuchyně.

Vrátil se před půl hodinou, zbitý a zakrvácený, ale s kapkou lektvaru na doplnění krve a pořádným odpočinkem bude brzy jako rybička.

"Blaisi, jsem v pohodě," řeknu.

"Jo, to tvrdíš pořád," řekne podrážděně.

Slyším Harryho hlas. "Ujisti se, že fakt půjde spát."

Než se naděju, jsme v mém pokoji.

"Blaisi, můžeš jít."

"Hned zas přijdeš dolu, když tu nezůstanu a nebudu tě hlídat," řekne.

Povzdychnu si. "Tak mě nech se alespoň svléknout a zalézt do postele."

Vypadá to, že se chystá prohodit nějakou vtipnou poznámku, ale při pohledu na výraz mého obličeje si to raději rozmyslí.

"Dej mi vědět, až budeš hotová," řekne a odejde z místnosti.

Převléknu se do noční košile a jdu otevřít dveře. Když Blaise vstoupí dovnitř, přejdu k posteli a vklouznu pod peřinu.

Poslední, co vidím, než odpluju do nevědomí, je Blaise, jak si sedá na kraj mé postele.

***

Jsem opřená o zeď, tělo celé zpocené, jak se svíjím a přirážím boky proti prstům, jež pumpují dovnitř a zase ven, pořád dokola.

"Oh, bože - oh, bože - ohhh můj bože -"

Když se přiblížím k vrcholu, mému sténání přestane být rozumět. Přitiskne své rty k mým a spolkne mé výkřiky blaha.

Pak vytáhne prsty ven. Přeruším náš polibek a nasupeně zamručím, abych dala najevo své zklamání. Mlaske jazykem a pobaveně se na mě zahledí. Naštve mě, že zdrojem jeho pobavení jsem zrovna já, a tak přirazím boky proti těm jeho, až zasténá.