,,Proč zrovna palačinky?"
Procházeli jsme tamními ulicemi Gothamu.
,,Protože jsou sakra dobrý? Nechápu, co na tom nechápeš."
,,Já chápu co si myslíš, že nechápu a tak to nechápeš ani ty."
,,Tak teď už vůbec nechápu, že chápeš to, co jsem řekla, že nechápu, že nechápeš."
Zamračil se. Haha že by výhra?
,,Fajn." procedil skrze zuby.
Vítězně jsem se na něj podívala a usmála se. On se stále mračil a to mě nutilo se smát ještě víc. Taková ta.. jak se to jmenuje... jo už vím, Grumpy cat. V zrzavé podobě. Ginger Grumpy cat.
,,Co je?" vytrhl mě z myšlenek.
,,Mňau. Teda totiž nic." začala jsem smát jako pitomá. Jsem hrozný děcko.
No nevadí.
Chytl mě hrubě za zápěstí. ,,Přestaň. Já určím kdy se budeš smát!" prskl mi do obličeje.
Zaraženě jsem na něj civěla a ani nepípla.
Koutky se mu roztáhly do širokého úsměvu ,,Máš strach?" zíral mi do očí.
Neodpověděla jsem.
,,Haha. Já to věděl!" stále se usmíval a pustil moje zápěstí ,,Můžeme pokračovat v cestě."
Nepromluvila jsem už ani slovo. Nevím, co se mnou udělal, ale probudil ve mně doopravdy ten strach. Možná mi to připomnělo otčíma, co před mýma očima mlátil matku. Nebo bratra, co se v něm viděl a mlátil pak mně. Ať už to nebo to, všechno začalo hrubým chycením zápěstí...Zamával mi před obličejem ,,Hej, jsi v pohodě?"
Několikrát za sebou jsem zamrkala a pak přikývla.
Co to se mnou sakra dělá?
,,Jsme tady. Nejlepší obchod s palačinkama." usmíval se.
Proč je teď... milý?
,,Počk- nebo ne." chytl mě za ruku a táhl mě za sebou jako hadrovou panenku.
Uvnitř to tak nádherně vonělo, až jsem nechtěla věřit že to není sen. Není, že ne?
,,Vyber si."
Byl na mně najednou tak milý.. to je určitě past. Ale bylo mi to jedno, protože haló! Palačinky!
,,Dala bych si tu s lesním ovocem a šlehačkou..." odpověděla jsem ,,... prosím." dodala jsem.
Hotovou palačinku mi vrazil do ruky a rychle se mnou utíkal pryč bez zaplacení.
No supr, teď nás fakt policajti nebudou chtít dál hledat.
Běželi jsme, včetně palačinky -kterou jsem si chránila jako vlastní dítě- co nejrychleji pryč až k parkovišti.
Cože?
Jerome loktem rozbil okýnko od
,,Nastup si! Dělej!" křikl mým směrem.
Bleskurychle jsem skočila do auta a sotva jsem zabouchla dveře, už šlapal po pedálu.Když jsme se konečně dostali mimo město, oddechla jsem si a opřela se v sedačce.
,,Předpokládám, že nemáš řidičák." prohodila jsem.
Namísto odpovědi se jen ušklíbl a věnoval se dál řízení.
,,Ale neřídíš tak hrozně, uprchli jsme tak je to dobrý."
Usmál se. ,,Já vím."
,,Kam vlastně jedeme?"
,,Navštívit staré známé."
Ten jeho zlomyslný úsměv.Přijeli jsme na místo obklopené spoustou stanů, karavanů a světýlek.
,,Cirkus?" nechápavě jsem se na něj podívala.
,,Správně. Počkej v autě." zabouchl dveře a zamknul mě tady.
Sakra práce.
Odcházel směrem ke karavanům a pak už jsem ho neviděla.
Opřela jsem čelo o okýnko a sledovala stékající kapky deště. Taková ta klasická detektivka, víte jak.
Připadala jsem si ale fakt jak v nějakým blbým filmu...Uběhly už asi tak dvě hodiny a Jerome nikde. Nechal mě tady naschvál? Třeba si myslel, že když umřu na dehydrataci, nebude to pak mít na krku. I když v jeho případě by mě spíš zklikvidoval. Nebo to mám brát jako trest za ten můj smích? Žárlí snad, že bych se smála líp jak on? Nebo ho tam jednodušše oddělali. A já jsem volná. Ale jako jediný za poslední léta mi dopřál palačinku. Měla bych být fér a helpnout mu. Možná. Ano. Ne. Ano. Ne.
Myšlenky mi v hlavě tikaly jako hodiny a lezlo mi to akorát na nervy.
Vylomila jsem kliku od dveří- hele fakt nevím jak jsem to v tu chvíli udělala- a opatrně se ho vydala hledat.
Schovávala jsem se všude možně jako špion a přešlapovala tam jako bludná ovce, ideální kombinace.
Konečně jsem zaslechla hlasy. Patřily dospělým mužům, bavili se o Jeromovi.
,,Zradil celou rodinu, hajzl."
,,On byl vždycky vyvrhel, jeho brácha to aspoň někam dotáh."Cože?! On má bratra?
,,Vždyť ti říkám, že je to psychopat a nic jinýho. Chudák Lila."
,,Lila? Ta se taky mohla jít zahrabat. Spala snad s každým tady."
,,Co?"
,,Jo. To nevíš? Ani pořádně nevěděla s kým ty syny má." zasmál se.
Pak se blížili mým směrem. Schovala jsem se za jiný karavan.
Zaslechla jsem něčí bolestivé zaúpění a ohlédla se kolem sebe.
Našla jsem ho.
ČTEŠ
KEEP SMILE (Jerome Valeska FF)
FanfictionSeděl tam kluk přibližně mého věku, jeho zrzavé vlasy mi připomínaly lišku. Pak si mě nejspíš všiml a otočil se. Darebácky se usmíval... jako ten lišák.