Hello..

Asi je tu Celková "Trojka"... Nebo "Čtyřka"?!

,,Sice to Merlin nepřežil, ale když se s Eliz Spojil, tak se k ní jeho duše připoutala, stejně jako JEHO ke MĚ.." Začínala jsem být nervózní. Šlo to na mě vidět, protože mi začaly rudnout oči..

,,Klid Elis, klid..." Obejme mě Andy a líbne na čelo. Ve chvilce se uklidním a usměji se na něj. Otočím se, abych mohla vidět Marcova ducha, jak na mě smutně kouká.

Chyběla jsi mi Elis, tak moc... Lítostivě se na něj podívám a natáhnu ruku, aby mě třeba chytil, ale on jen zakroutí hlavou. Jsem duch, a ikdyž jsme "Spojenci" dotýkat se mne nemůžeš. Vždy byl tak chytrý. Proto jsem ho upřímě milovala. Bohužel kdysi, teď už ne...

,,Andy, Marco, musíme zjistit všechny dějiny, cítím, že tohle není všechno..." Nechápala jsem tomu, ale vím, že se ještě něco stane, že se všechno ještě zkomplikuje... Můj šestý smysl mi to 'řekl', kluci... Máme problém.. Oba jen přikývly a nadále mě zaujatě pozorovaly. Děje se něco? Nechápu jejich pohledy..

Otevři oči. Jsi v nebezpečí, nevěř jim, nesmí se nic dozvědět. Začala jsem hledat zdroj toho zajímavého dívčího hlasu. Mě nenajdeš. Věř jen sobě nanejvýš Lucy, ale klukům ne, zradí tě... Smrtí! Zradí tě! Zabijou tě! Tato 4slova se mi v hlavě, jejím hlasem ozývaly i teď...

,,Elis!" To jediný slyším předtím než úplně odpadnu...

*Andy, po dobu co je Elis v bezvědomí*

Já i ten kluk Marco, jsme moc dobře slyšely ten hlas tý holky. No já ji i moc lehce a dobře poznal. Byla to moje bývalá kámoška... No.. eh-ehm... 'kámoška' nooo.

,,Měly bychom jí nechat na chvíli v klidu, co říkáš?" Překvapivě (pro mě) se na něj usměju a políbil ji na čelo. Pohladim ji po krku. Nyní tam má obrazce. Zvířata.. Týmy, které stojí proti sobě a připravují se k boji. Na obou stranách stojí... Andělé? Démoni?? Nevím. To mi je záhadou, ale zjistím to, tím jsem si jistý...

,,Jo, ale nedotýkej se jí, ještě budeš mít to samé tetování jako ona. Nemyslím to ve zlém, ale to, co je v tom tetování, nechceš zažít... Protože by tě to mohlo zabít, stejně jako mě..." Jeho slova mě překvapí, ale taky strašně stuhnu. Elis může umřít! Poslední dobou se plně odevzdávám Spojení, protože nemá cenu se mu vzpouzet! Marco mi musí vysvětlit proběhnutí nemoce a všechno okolo..

,,Hele měl by jsi se krotit.. Máš ještě svojí kariéru zpěváka, máš kamarády, ke kterým se můžeš vrátit.. Ona bohužel ne... Lucy se rozhodla cestovat s váma, protože se s tím Ashem do sebe tak trochu zabouchly." Podíval jsem se na něj pohedem alias: ,,Si ze mě děláš prdel nee?!" Na to se nade mnou jenom nahlas a hrdelně zasmál.

,,Nedovoluj si krasotinko, nebo se jí může něco stát. Ještě jsem moc nezměkl." Mrk jsem na něj a poslal mu vzdušnou pusu, jako kdybych byl nějakej teplouš. Vystrašeně se na mě podíval a já mohl vidět zděšení v jeho očích. Samolibě jsem se usmál. Tohle mi vždy dělalo dobře!!

,,To bys jí neudělal!" Zděsil se a vykulil ma mě oči. Jen jsem se zákeřně ušklíbl, vzal ji na ruce a položil na postel..

,,Teď mi hezky řekni, co se s ní děje!" Přikázal jsem mu a ukázal na druhou stranu postele, ať si kdyžtak sedne. Zavrtěl hlavou a nadechoval se, že začne..

,,No, příběh, který ti vyprávěla Elisa už znáš.. Ale ne pravdivej, jenom z poloviny. Protože tam byla ještě jedna postava, kterou jsme ti vymazaly ze vzpomínek... Byla úplně stejná jako Elis, dokonce i jméno měla stejné, což nechápu, ale říká se, že se přiblížila do kruhu, když se tvořilo Spojení, ale nikdo jsme ji tam neviděl. Už od začátku Spojení byly s Dlis největší přítelkyně. Nebyla v tom zrada, ani nic jiného. Kromě jedné maličkosti... Elis co nám tu leží se mohla převtělit a to ji Elizabeth hrozně záviděla, v každém životě ji naváděla na špatná rozhodnutí, a proto ve svých 18 pokaždé umřela, ale teď jsi tu ty a můžeš ji pomoci aspoň v tomto životě! Prosím!!!" Jakmile to dořekl, začal mizet! Chápete?!

,,Vysvětpi mi to! Vždyť já ten hlas znám! Byla to jedna z mojich objetí!" On jen zakroutil hlavou a usmál se..

,,Nebyla, protože přežila. Teď mě již nebudete potřebovat, jenom v těch nejnutnějších chvílích mne můžete zavolat, takže jako bych tu stále byl.. Sbohem... Hhhhh (Kuki: jako myslím povzdech jo??) bratře.." Nyní můžu říct, že vím všechno co jsem snad vždycky vědět chtěl. Cítil jsem, že mám bratra, ale nikdy jsem ho nenašel ani neviděl.. A nyní také mohu říci: Už jsme všichni pohromadě...

HROZNĚ! Hrozně se stydím za to, jak jsem teď nepřidala ani jeden díl! Nebudu se vymlouvat na nedostatek času, ani na nic jinýho, protože v tomto nic není! Ale snad všichni co píšou příběh znají to, že se jim chce snad skoro jenom číst a když si vzpomenou na svůj příběh, řeknou si, zítra to napíšu.. Přesně to jsem si já říkala furt dokola.. Ale za včerejšek se neomlouvám, protože... Spali u nás příbuzní, byla jsem na babiččině oslavě atd.. Nezájímá vás to, jsem otravná a hrozná, protože nepřidávám, ani bych se nedivila, kdybyste si tento příběh přečetly jenom jednou a dost.. No nic. Teď kašlu na nějaký prosby o hvězdičky komentáře nebo tak nějak! Dlužím vám ještě dva díly, takže na nich hned zapracuju! A ještě moje gramatické chyby, aby se někdo nepotento... Něco :P  Tak omlouzvám se i za ty... Zdá se mi to, nebo je tu víc omluv, jak těch za celý život? :O

Ahojky, Kuki666 se loučí, společně s omluvou ;) :P