Ztracení [Harry Potter FF]

Kapitola 5: Nekonečný pád

Zelené oči se odvrátily od mapy a přesunuly se k Dracovi: ,,Nechceš tím říct, že jsme v Zapovězeném lese, že ne?" ptal se ho Harry, přestože už znal odpověď.

Tmavovlásek začal vyšilovat - chytil se za hlavu a začal chodit s z místa na místo. ,,Harry?" mluvil na něj blonďák a snažil se ho přerušit v zešílení.

,,Zastav se!" chytil ho za ramena a zabránil mu tak v pohybu. ,,Uklidni se," snažil se Draco svého společníka podržet, ,,nic se neděje."

Na to Harry spěšně zareagoval: ,,Nic se neděje? Přenesl jsem nás na místo, kde žijí tvorové, kteří dokáží vycítit jakýkoli výboj magie, můj nejlepší přítel je nezvěstný a ty, ty jsi ztratil svojí hůlku, takže se teď nemáš jak bránit!" Tmavovlásek zhluboka dýchal, ale nemohl se vzpamatovat. Nechápal, proč najednou cítí takovou slabost. Aktuální množství stresu totiž nebylo ani zdaleka tak vysoké jako v předchozích měsících, tak co se s ním děje?

Draco naštěstí zachoval klid a ani na chvíli nepovolil své sevření. ,,Tak se prostě vrátíme zpátky do Londýna a místo hledání Weasleyho najdeme mojí hůlku," přednesl svůj plán, načež Harry zakroutil hlavou. ,,Chceš, aby mě z tý práce fakt vyhodili?" naštval se. ,,Bradavice už určitě zaregistrovaly vnik na pozemky školy. Jestli budu kouzlit, mohlo by to tuhle situaci ještě zhoršit."

,,A co chceš teda dělat?" rozhodil rukama blonďák a rozhlédl se po okolí. ,,Není tu zrovna moc možností, co dál." Harry musel, ačkoli nerad, souhlasit. Nápad se ale objevil vzápětí. ,,Půjdeme do Bradavic."

Uchechnutí druhého chlapce se rozhlehlo po lese. ,,A já doufal, že tu školu už nikdy neuvidím." Harry jen obrátil oči v sloup a znovu začal studovat mapu. Draco přistoupil k němu a díval se mu přes rameno, aby se ujistil, že neudělá chybu. ,,Ale jestli umřu, můžeš za to ty," ušklíbl se blonďák, zatímco Harrymu vydechoval teplý vzduch do vlasů.

Tmavovlásek se otráveně otočil doleva a tímto směrem se rozešel. ,,Jdeme tudy," zavolal na druhého chlapce, který se za ním rozběhl.

---

Po dobu několika minut pokračovali v cestě mlčky. Když se ale blízko dvojice ozvalo zašustění keře, oba nadskočili. ,,Byls to ty?" ptal se Harry Draca, zatímco rukou sklouzl ke své brašně, připravený vytáhnout hůlku. ,,Kéž by," s obavami v hlase odpověděl blonďák.

,,Drž se u mě," radil mu tmavovlásek a pomalu, ale plynule, vydával svůj kouzelný proutek z brašny. ,,Neboj, neplánuju nikam jít," trochu drze reagoval na jeho pokyn. Mezitím, co se mezi sebou trochu slovně pošťuchovali, se skrz hustý porost se něco prohnalo.

Neozbrojený Draco se krčil za svým společníkem a čekal na to, co se stane dál. Najednou se to stvoření vynořilo z křoví zády ke dvojici. Přímo na Draca.

Za Harrym se ozval ohlušující křik blonďáka, ale než se stihl otočit, bylo už trochu pozdě. Zahlédl jen nataženou ruku, snažící se chytit trávy, kořenů nebo čehokoli, co trčelo ze země. Ta ale ve mžiku zmizela v temnotě a jediné, co po Dracovi zůstalo, byl vzdalující se jekot. Chlapec, stojící osamotě mezi stromy, neváhal ani vteřinu navíc a rozběhl se směrem, kde ho ještě před chvílí viděl.

V běhu se snažil vyhnout všem kořenům a nízkým porostům, přičemž volal po lese jméno uneseného chlapce. Pokaždé, když ale zvolal, neslyšel nic jiného, než ozvěnu svého vlastního hlasu. Nezastavoval, dokonce ani na vteřinu si neodpočinul. Jediné, co ho zajímalo, byl jeho bývalý spolužák.

Po chvíli se objevil na temné mýtině. Stromy ale byly tak vysoké, že zakrývaly slunce, tudíž nebylo vidět na krok. Hůlkou svítil do všech směrů a rozmýšlel se, jakou cestou bude pokračovat v běhu. V rozhodování mu ale pomohl rozhléhající se hlas snad po celém lese. Dalo se poznat, že se Draco nenachází příliš daleko od něj.

Jeho řev Harrymu způsobil husí kůži po celém těle. Zněl zoufalstvím a strachem, což byl také důvod, proč musel ve sprintu zrychlit. Cesta byla plná překážek, což hned okusil na vlastní pěst. V cestě ho zdržel velký kámen, o který zakopl. Říkejte tomu štěstí nebo náhoda, ale kdyby do něj nenarazil, nejspíš by hledaného chlapce snad nenalezl.

Když se totiž blížil k zemi, chtěl pád zbrdit rukama. Díval se přímo na zem, a tak ho překvapilo, že ho paže nezastavily. Na půdu bylo sesláno kouzlo iluze, které zamaskovalo obrovskou díru, takže z původního pádu z malé výšky se stalo nekonečné klesání pod zem.

Zdálo se, že už se dopadu nedočká. Svou hůlku omylem upustil, než do skrytého otvoru sletěl. Teď se tedy okolo něj rozprostírala jen tma a on neměl tušení, jak vysoko nad zemí právě je.

V okamžiku zjistil, že už okolo něj není jen vzduch. Během letu cítil, že ho zbrzila magie, tudíž, když dopadl na tvrdou zem, neutrpěl žádná zranění. Záhy zjistil, že okolo něj leží spouru předmětů, které kvůli temnotě nedokázal identifikovat. To ale nebyla jediná věc, která ho znervózňovala - nedaleko od něj se ozývalo dýchání. Ačkoli se bál promluvit, byl příliš zvědavý na to, aby mlčel.

,,Draco?" promluvil do tmy a modlil se, aby stvoření vedle něj byl jeho rival. ,,Nikdy jsem nebyl tak rád, že jsi to zrovna ty, Pottere," vydechl vystrašený chlapec a zasmál se, jak moc se mu ulevilo.

Kdyby neseděli ve tmě, byl by vidět Harryho upřímný úsměv. ,,Co to sakra bylo?" zeptal se stále šokovaný Harry, když si uvědomil, že jsou pořád v nebezpečí. Draco se zamyslel a pak se jeho příteli pokusil popsat, co prožil.

,,Když to vyskočilo z keře, chytilo mě to dlouhou hubenou rukou. Nehty mi to zarylo do lýtka a táhlo mě to přes les docela velkou silou. Na to, že ta potvora vypadala tak slabě, musí být statná." Jeho hlas se mírně třásl, ale i přesto zněl odhodlaně. Harry při vypravování blonďáka přemýšlel, co za bytost by to mohlo být, ale žádnou z těch, které někdy potkal nebo se o nich učil, mu nepřipomínala. Draco vypadal stejně bezradně jako on, takže hledat u něj útěchu bylo zbytečné.

To ale nebylo to jediné, co se jim honilo hlavou - museli také přijít na to, jak se z připravené pasti dostat ven. Harry se opatrně postavil na nohy. Až teď si uvědomil, že společně s ním do díry spadla i jeho brašna. Ohnal se po ní oběma rukama a když jí ucítil ve své náruči, upřímně se zaradoval.

Otevřel jí a hmatem hledal nějaký zdroj světla. Ve dlani najednou ucítil krabičku sirek. Vyndal jí, z balení vytáhl jednu dřevěnou tyčku a zapálil jí. Najednou se po podzemí rozprostřelo světlo a dva chlapci se konečně viděli. Ale úplně první věc, které si všimli, byl kopec z kostí, kam dopadli. Draco se ještě nikdy nezvedl tak rychle, jako teď. Chlapci se rozběhli hlouběji do propasti, tam, kde na zemi neležely žádné ostatky.

,,Co to má zase znamenat?" vydechl blonďák, jakmile stál na bezpečném místě. Během běhu Harrymu zhasla jeho sirka, a tak byl nucen zapálit další. Když už znovu prostor vyplňovalo světlo, podíval se na svého bývalého spolužáka. ,,Myslím, že jsme se propadli do pohřebiště."