Ztracení [Harry Potter FF]

Kapitola 16: Záře z lesa

Večer se pomalu proměňoval na temnou a chladnou noc. Než se tak ale stalo, Draco přinutil svůj zmijozelský famfrpálový tým k pozdnímu tréninku. Podle jeho slov by se jim měla značně vylepšit imunita, ale i dovednosti.

Ale ani tahle motivace hráče nedokázala dostatečně podpořit a to bylo znát i na jejich otrávených tvářích. Aby byl Draco sám k sobě upřímný, tenhle noční trénink nebyl pro členy družstva, ale hlavně pro něj. Po celém dni přemýšlení nad tím, co mohl zvorat tak, že ho Potter odmítl, potřeboval něco, kde se z žalu vybije. A tenhle sport byl pro něj ideální.

Ačkoli bylo za normálních okolností přísně zakázáno vycházet po soumraku z hradu, Draco nějak zvládl přemluvit nynějšího kolejního učitele profesora Křiklana. Možná to bylo tím, že mu slíbil fotku nejmenované slavné osobnosti do jeho sbírky. Teď už jen stačilo vymyslet jaké a kde ji sežene.

Když konečně všichni žáci s kyselými výrazy dorazili k hřišti, Draco jim vesele pokynul, aby si vzali svá košťata a vyletěli do vzduchu. Zatímco se hráči rozehřívali v chladném vzduchu, on seslal jednoduchá kouzla na míče, aby ve tmě byly co nejviditelnější.

Pak zapískal na prsty, aby si tím získal pozornost ostatních lidí na hracím poli. ,,Já vím, že se nikomu z vás ještě dnes do tréninku nechtělo, ale věřte mi, že vám to neublíží," pousmál se škodolibě, čímž hladinu nálady srazil ještě na nižší úroveň, pokud to tedy bylo vůbec bylo možné. ,,Ale protože vám po odchodu vašeho kapitána chybí jeden hráč, rozhodl jsem se, že si zahraju s vámi."

To nikdo z posluchačů nečekal. S ohromením se na svého nového trenéra podívali a najednou na hřišti začal povyk. ,,Ty? Nebyl jsi náhodou chytač?" smál se Dracovi do obličeje Sean. ,,Musím uznat," začal ihned argumentovat blonďák svým arogantním hlasem, zatímco si ohmatával rukojeť svého koštěte, ,,že pozice střelce je mi trochu cizí, to ale neznamená, že nebudu lepší než vy všichni dohromady."

Blonďák konečně vyřkl slova, která hráče dokázala rozpálit doběla a pořádně je vyhecovat k nejlepšímu možnému výkonu. Všichni energicky vyletěli do vzduchu a boj mohl začít.

Amatérská hra famfrpálu ale ani zdaleka nebyla jediným bojem, který se dnes v Bradavicích odehraje.

Hráči na hřišti si přes soustředění na zápas a také tmy okolo nich nevšimli malého hubeného Wendiga, který se vynořil z temných lesů. Neuvěřitelnou rychlostí si to mířil přímo k hlavnímu vchodu do hradu. Brána musela zůstat otevřená kvůli žákům Zmijozelu, a tak měla nestvůra se zářícíma očima mnohem lehčí vstup, než očekávala.

Nesnažila se svou přítomnost utajit, a proto pomocí čichu začala hledat místo, kde se nacházel nejvyšší počet lidí. Pachovou stopu sledovala přes zrádné schody až do patra, kde se nacházela nebelvírská kolej.

Buclatá dáma, která se vytahovala se svým pěveckým talentem, se zhrozila, jen co před sebou bestii spatřila. Lidé v ostatních obrazech se snažili utéct do děl vystavených co nejdál odtud. Wendigo čekal, že jeho mise bude o dost složitější, ale okolnosti mu vše usnadňovaly.

Nic mu nyní nebránilo projít skrz obraz, protože cestu skrz slabé plátno si dokázal prorazit sám.

Jakmile vstoupil do společenské místnosti koleje, vzpřímil se, čímž jeho se jeho výška ještě zvětšila, a pohledy všech přítomných spočinuly na něm.

To ale trvalo jen zlomek vteřiny. Žluté oči, výška a celkový vzhled ve všech vyvolaly paniku a strach. Ti méně odvážní vzali nohy na ramena a utíkali se schovat do svého pokoje. Někteří ale zůstali stát na místě, zaujali bojový postoj a na příšeru vytasili svou hůlku. Jeden z nich byl i Harry.

Chtěl sice Ginny a Hermionu, které tam s ním zůstaly, aby se také pokusily někam schovat, ale pak si uvědomil, že by to od něj nebylo fér. Minulý školní rok toho spolu spoustu prožili a jestli něco mohl říct, bylo to to, že dívky byly obrovskou posilou ve Fénixově řádu. A proto na Wendiga všichni tři namířili své kouzelné proutky.

Bestie se vůbec nehýbala, jen mrkala očima a čekala na útok jejích protivníků. ,,Co to sakra je?" přišla místo zaklínadla otázka od Ginny. Harry stále upřeně sledoval vyhublou postavu, ale i tak jí odpověděl. ,,To je ta věc, co mě a Draca naháněla v Zapovězeném lese."

Hermiona projela pohledem příšeru skrz na skrz, ale nemohla si vzpomenout na žádné zvíře z vyučování, které by se jí alespoň trochu podobalo. ,,To není důležité," prohlásila hnědovláska se snahou zahodit své myšlenky o identifikaci bestie. Hbitě změnila terč své hůlky na obraz pověšený na zdi nad vetřelcem. ,,Běžte!" zakřičela, když se z její hůlky vynořil jasný záblesk a rám s plátnen se zřítily k zemi.

Omámená bytost zaklopýtala, div, že se nesvalila na zem. Pár vteřin všem třem stačilo akorát na to, aby jí oběhli a utekly skrz zničený obraz.

---

Pomalé ochlazování vzduchu donutilo studenty Zmijozelu, aby se postupně připravovali k odchodu z famfrpálového hřiště. ,,Chyť už tu zlatonku, Dereku!" křičel Sean na nebohého chlapce ze třetího ročníku. ,,Tak jsi mi neměl určit pozici chytače, ale mojí standardní pozici odrážeče!" vztekal se Derek, kterému se očividně výkon sebe samého příliš nezamlouval.

Draco se sice bavil hádkou mezi jeho dvěma protihráči, když v tom si všiml zářící kuličce naproti němu. Nejprve si myslel, že je to jen hvězda, ale chytačský zrak ho nikdy nezklamal. A ani tohle nebyl ten případ. Už už se k ní chtěl rozletět, když v tom si uvědomil, že zrovna teď by se měl soustředit na trochu jiný míč.

Společně s koštětem se obrátil zády k zlatonce, aby se rozhlédl, kde se zrovna nachází camrál. Když tak ale provedl, zahlédl u kraje lesa pár světýlek, které tak různě problikávaly.

,,Víš, že střelci se v poli musí hýbat a ne pozorovat okolí?" popichoval blonďáka hlavní střelec druhého týmu, když do Draca vrazil potlouk. Ačkoli sebou trochu zacloumal, nespustil oči z podezřelé záře. ,,Co je tamto v dálce?" nevěnoval ani trochu pozornosti Seanově poznámce. Ostatní hráči sledovali místo, kam ukazoval prstem a opravdu bylo na pasece vidět pár světel.

,,Světlušky?" nadhodil Derek trochu ironicky a za to si vysloužil pohlavek od hlavního střelce. ,,Zůstaňte tady," rozhodl Draco zodpovědně a poručil svému koštěti k pohybu dopředu.

Někdo ale chytl konec Smetáku, který si musel půjčit ze skladu školy. Když se otočil, spatřil za sebou právě Seana. ,,Jdu s tebou. Třeba mě budeš potřebovat."

Hlavou staršímu chlapci proběhly pochyby o jeho nepostradatelnosti, ale nijak nekladl odpor. Přeletěli spolu tedy celé hřiště až k osvětlenému místu.

Jakmile spatřili skupinu lidí, kteří vychází ze Zapovězeného lesa, věděli, že to nemůže znamenat nic dobrého. Zůstali se vznášet ve vzduchu tak vysoko, aby se jich ze země nebylo možné všimnout, ale také aby mohli slyšet všechna jejich slova.

,,Jsme tady," prohlásil muž, který vedl ostatní osoby. ,,Všichni víte, co máte dělat?"

Všichni přítomní přikývli a na jejich obličejích se rázem objevil zvrácený úsměv. Draco moc dobře věděl, co bude následovat, všechny tyhle osoby už totiž v minulosti viděl. ,,Leť pro ostatní na hřiště a odveď je do hradu," začal mu udělovat úkoly. ,,A varuj učitele."

Sean absolutně nechápal, co se děje, ani kdo jsou tihle lidé. ,,Varovat? Před čím?" Blonďák neuhnul pohledem ani o milimetr, stále si prohlížel postavy ve tmě, aby se ujistil, že se mu to nezdá. ,,Na pozemky školy vnikla skupina Smrtijedů."