V krabičce byl jenom nějaký papírek, na kterém stálo: "Přijď dnes v 18:30 na to místo, kde jsme se poznali. Vezmi si s sebou jen dobrou náladu." Podepsán: Jacob I. Po přečtení jsem se dala do přemýšlení, kde jsme se to vlastně seznámili. Ale nakonec jsem si přece jen vzpoměla a přesně v 18:30 jsem dorazila na místo, kde stávají kolotoče na pouti. Jacob už tam stál. V ruce měl kytici polních květin, které zjevně natrhal před mím příchodem. Je to strašný romantik, ale já tuhle jeho vlastnost úplně zbožňuju. Má novou voňavku, usoudila jsem po tom co mě obejmul. Dal mi květiny, ale pak si je zase rychle vzal k sobě, protože chůze o berlích je celkem těžká sama o sobě a to ani nemusíte nic nosit. Nabídl se mi, že mě ponese na zádech, ale já odpověděla,"zatím ne, ale možná za chvíli lásko," a usmála jsem se na něj. "Normálně bych tě chytil za ruku, ale v téhle situaci to asi není vhodné." "To asi ne, ale to nevadí." odpověděla jsem .
Procházeli jsme se až do tmy a potom jsme se chystali odjet jeho autem k němu domů. V Americe je dovoleno řídit už od 16, tak to není nic zvláštního, řídit v 18. Nasedli jsme do jeho nového auta (dostal ho od bratra, protože Paul dostal k narozeninám od jejich bohatého strejdy Larryho nového nadupaného sporťáka), bylo to jedno z nejnovějších AUDI. Jeli jsme směrem k nám domů, což mi bylo ze začátku docela divné, ale Jacob pak řekl,"jedeme k vám domů, abych řekl tvojí mamince, že dneska budeš spát u mně.
Tak se i stalo. Došli jsme k němu do pokoje a lehli jsme si na postel. V minulé kapitole jsem nepopsala jeho pokoj, takže ho popíšu teď.
Jacobův pokoj měl vše světle modře lazené. Stěny, koberec i záclony měly tuhle nádhernou barvu. V rohu místnosti stála postel, a kterou by se vešli 3 místo jednoho. Povlečení bylo samozřejmě modré. Naproti posleli stála tmavá obrovská skříň. Nikdy jsem si jí neprohlížela s takovým zájmem jako teď. Ti z vás, kdo viděli Narnii, si takovou skříň dokážou představit. V opačném koutě pokoje stál pracovní stůl, na kterém byla kopa věcí, jako obvykle. Na druhé straně od dveří má na zdi pověšené velké zrcadlo.
ČTEŠ
Kluci milují fotbal, holky milují fotbalisty.
Teen FictionAhoj, jmenuji se Maruška a je mi 15 let (když jem tohle psala, ještě mi bylo 14). Miluji fotbal a tak jsem se rozhodla napsat tenhle příběh. Snad se vám bude líbit a přehlédnete nějaké ty chybičky. :) Bude jich tam snad málo, ale protože to píšu na...