Kluci milují fotbal, holky milují fotbalisty.

9.KAPITOLA

Annabeth:

Když jsme se ráno probudili, byla ještě tma. Už i to samo o sobě působilo divně, protože bylo už půl osmý. Naštěstí byla sobota, a tak jsme se vstáváním nemuseli spěchat. Jacob měl na celý víkend naplánovaný program, a proto jsem musela vylézt z postele. Snídaně byla jako vždycky. To znamenalo mega stůl obložený jídlem takovým způsobem, že by ani slavný detektiv na něm nenašel jediné volné místečko.

Když jsme se najedli, zas se nikdo neobtěžoval s úklidem, ale místo toho jsme nasedli do auta a odjeli ven z města.

Po asi 2 hodinách jízdy jsme dorazili k našemu cíli. Jednalo se o obrovskou rozlehlou louku na jejímž konci stála napodobenina Pantheonu. Po asi 30 minutách belhání jsme se usadili pod jedním z obrovských stromů, co rostly kolem. Jacob rozdělal deku a oba jsme si na ni lehli.

Bylo zvláštní ležet a dívat se na modré nebe. Když už se občas podívám na oblohu, je to většinou v noci a proto mi to přišlo tak zvláštní.

Jacob:

Bylo zvláštní ležet vedle ní na trávě a jen se mlčky dívat na nebe. Přisunul jsem si jí k sobě a dal jsem jí  pusu. Kdybych ji měl několika slovy popsat, asi bych to nedokázal. Pro ni by mi nestačila ani trilogie té nejúspěšnější knihy. Byla tak úžasná, že... Každý by určitě nepochopil její myšlení nebo někdy i její chování. Abych to upřesnil, nikdo kromě mě a její mamky jí nechápal. Ale to mě bylo jedno. Stačí, když jí rozumím já. Podíval jsem se na ní, ale ona mě nevnímala, jen upřeně zírala na nebe. Zahleděl jsem se tam také a všiml jsem si také té úžasné přírodní scenérie, která se nad námi odehrávala.