Kluci milují fotbal, holky milují fotbalisty.

7.KAPITOLA

Annabeth:

Už mi zbývají jen 2 poslední dny strávený  tady v tom nudným pokoji. Bylo by to lepší, ale to bych tady nesměla ležet s tak moc otravnejma lidma. Ty holky byly namyšlený kravičky, který si "pobyt" tady akorát vymodlily. No jo no dnešní holky jsou prostě divný. Neříkam, že já nejsem, ale tolik zas ne. Ten kluk co tu ležel, byl celkem fajn, jenže jeho postel byla na druhý straně pokoje, takže jsme se sebe nechtěli křičet. Jacob sem ta mnou chodil skoro každý den. Většinou mi přinesl nějaké poživatelné jídlo, za což jsem mu byla vděčná. To, co nám dávali tady daleko překonalo jídlo z naší školní jídelny a to už je co říct.

PO 3 DNECH:

Konečně jsem vypadla z nemocnice. Na tenhle okamžik jsem se uplynulých 14 dní těšila za všeho nejvíce. Konečně. Naštěstí je dneska sobota, takže se nemusím stresovat ze školy.  Taky je celkem dobrý, že poslední týden byla naše třída na exkurzi, takže se neučili.

PONDĚLÍ:

Na první hodině mi učitelka Stamigová oznámila, že půjdu na soutěž v Aj. Proti tomu jsem začala okamžitě protestovat, protože mám teď dost starostí s dopisováním pozámek, ale ona se nedala odbít. Ona už je taková. Nikdo ve škole jí neměl rád. Já se jí ale na nějakou soutěž můžu ....... Tohle mi zkazilo celej den. Když jsem doma mamině řekla, že tam nechci jít, souhlasila se mnou. Přece jenom těch sešitů neni dvakrát málo. Odešla jsem do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a chtěla jsem sebou plácnout do postele, když jsem si všimla malé krabičky, která na ní ležela.

Přeju Vám všem krásné prožití svátků vánočních, bohatého Ježíška a šťastný nový rok. A protože jsou ty Vánoce, dneska přidám ještě jednu kapitolu. :)