Kluci milují fotbal, holky milují fotbalisty.

6.KAPITOLA

Annabeth:

K nemocnici jsem doskákala po jedné noze, ale vevnitř mě mamka naložila na takový ten vozík co vypadá jako tan pro vozíčkáře. Připadala jsem si strašně trapně, ale mamka si nedala říct. Dovezla mě na chirurgii a zaklepala na dveře. Ozvalo se "dále," a my jsme vešly. Ano, teď už jsem šla po svých (resp. po své). Doktor mě hned. jak viděl kotník, poslal na rentgen. Tak jsme čekaly ještě dalších 10 minut. Mě to tam vůbec nebavilo, ale nedalo se nic dělat. Po zrentgenování nohy jsme "odcestovaly" zpět na chirurgii. Doktor nám ukázal snímky a mě bylo jasý, že to bude sádra. A taky jsem jí dostala. Teď budu muset 14 dní tvrdnout tady a pak další 2 a půl měsíce nebudu moct nic dělat.

Jacob:

Když mi napsala, co se stalo už jsem se nedokázal soustředit na školu. Po zemáku jsem vyletěl ze třídy a dokonce jsem se i vykašlal na oběd. Běžel jsem, abych stihnul MHD, která odjíždí asi 7 minut po našem zvonění na konec poslední hodiny. Nemocnice byla na druhej straně města a já chtěl být u ní co nejdřív.

Když jsem dojel, nevěděl jsem, na kterým oddělení leží. Napsal jsem jí SMS, ve který jsem se jí na to zeptal. Napsala, že na 9. Chvátal jsem tím směrem co možná nejrychleji, ale asi jsem někde špatně odbočil, protože jsem se dostal na onkologii (už jsem o tom slyšel, ale nemam páru o tom, co to je). Po cestě jsem zastavil nějakou random sestřičku, která mě nasměrovala směrem odkud jsem přišel. Nakonec jsem to přece jen našel. Ležela tam ještě s 2 nějakejma holkama a byl tam ještě nějakej kluk. Její máma tam jěště byla, ale když viděla mě, rychle se začaly loučit. "Dobrý den," pozdravil jsem. "Že dobrý?" Odvětila Annabethina maminka. "Ani jsem si nevšimla." Usmál jsem se na ní a ona odešla.

Sedl jsem si k ní na postel a políbil jí. Usmála se a já se na ní taky usmál. Seděl jsem tam asi 2 hodiny, ale vůbec mi nebylo líto času stráveného s ní. Když jsme se rozloučili, musel jsem jí slíbit, že zítra přijdu zase. To nebude žádný problém. Ještě naposled jsem se na ni usmál a zavřel jsem za sebou dveře.