“Deni, okamžitě otevři ty dveře!“ Na posteli ležela mladá dívka, které se nápadně cukaly ramena od pláče, oči byly zarudlé a tekly z nich krokodýlí slzy. Před sebou měla natažené hubené ruce, které „zdobily“ mnohačetné jizvy, které si ona sama ze zoufalství vytvářela. Na černovlasého mladíka za dveřmi nereagovala, i když byl jeho hlas naléhavý a byl z něj cítit strach. Nedokázala donutit své tělo k tomu, aby se zvedlo, došlo ke dveřím a otočilo klíčem v zámku. Na to byla moc slabá.
Andy opřel čelo o dveře a i jemu se už začaly lesknout oči. Položil dlaně na dřevenou plochu a zhluboka dýchal. Když už se nemohl dostat dovnitř, doufal, že dívka neudělá žádnou hloupost. A jak se sem vlastně dostala? Byla to Jakeova sestra, která měla problémy ve škole, rodiče ji už nezvládali a ona ani nechtěla pomoc.
Všechny od sebe odháněla, až zůstala úplně sama. Prstem si přejela po jizvách na levé ruce. Lehla si na záda a koukala do stropu. Chtěla ty dveře tak moc otevřít, ale nedokázala by se mu pak podívat do očí. Opět uslyšela klepání a jeho chraplavý hlas, jak prosil, aby ho pustila dovnitř. Vrtěla hlavou, i když věděla, že on to neuvidí. Musela si utřídit myšlenky. Vzpomínala na nejhorší momenty ve svém životě. Ponižování, nadávky, výhružky, bití. Nezřídka žáci ve škole lepili na její skříňku nápisy, kde ji naváděli k tomu, aby se už konečně zabila, nedýchala jim vzduch… Na chodbách byla většinou v bezpečí, ale ve třídě ani zdaleka ne. Podkopávali jí nohy, vysypávali batoh na zem, rozhazovali věci z jejího pouzdra, schovávali věci po celé třídě. To by ještě mohla označit jako „dětské“ škádlení. Vše se stále stupňovalo, ale nejhorší to bylo, když nastoupila na střední školu. Prosila rodiče, aby ji tam neposílali, ale musela mít vzdělání, proto ji neposlouchali a nechali ji tam jít. Začalo topení hlavy v záchodě, bití, ponižování před učiteli, kteří to dokonale ignorovali… byla totální outsider a vyvrhel společnosti. Dívky se jí posmívaly, kluci si z ní udělali boxovací pytel. Nebylo výjimkou, když skončila totálně zbídačená na místě, kde by ji nikdo nehledal. Ona si však i přesto vždy dokázala dobelhat domů. Když se jí rodiče ptali, mlčela, nebo lhala s tím, že si za to mohla sama.
Ale ona byla jen… „jiná“. Nezapadala do ideálu krásy, o kterém však každý musel vědět, že neexistuje. Ale to nikoho nezajímalo. Mohla mít sebedokonalejší tvář, ale její černé vlasy, oči, oblečení a alabastrově bílá pleť byla trnem v oku každého, koho potkala.
Tolik přála, aby se Jake vrátil konečně domů, ale vrátil se pozdě. V momentě, kdy vešel do dveří, svou sestřičku skoro nepoznával. Byla vychrtlá na kost a totálně zničená byla i její psychika. Nechal ji dokončit školu a vzal ji k sobě a ke klukům. Trochu se to zlepšilo, ona přibírala na váze a cítila se líp, vypadala líp. Bavila se s kluky, ale s jedním z nich ne. S Andym. Bála se na něj jen podívat. Tak strašně si přála s ním mluvit, být s ním alespoň chvíli, ale nenašla odvahu. Andy co cítil stejně. Vzájemně to o sobě nevěděli.
Dívka vstala z postele s jasným cílem… jít do koupelny a ulevit bolesti. Přešla ke dveřím. Neslyšně otočila klíčem a rychle se přemístila do koupelny, která byla v jejím pokoji. Andy tam ještě chvíli stál, než znovu zkusil vzít za kliku. Dveře se k jeho překvapení otevřely, ale černovlásku v pokoji neviděl. Tělem mu projela vlna neskutečné hrůzy. Rozběhl se ke koupelně. Rozrazil dveře a viděl ji tam, se žiletkou v ruce. Dlouhými kroky k ní přistoupil a klekl si před ni. Vzal ji za ruce, cukla sebou.
“Andy, pust.“ Zašeptala zničeně a z očí se jí zase spustily slzy. Nenáviděla svůj pláč, svoje slzy. Ani už nevěděla, jak se usmívá a jak zní její smích.
“Ne.“Odvětil prostě Andy a dál jí držel ledové ruce, které třením zahříval. Z toho dotyku jí vyskakovala husí kůže a v břiše létaly motýlci
“Já musím.“Vytrhla se mu a zvedla žiletku, která jí vypadla z rukou, když sem Andy vrazil.
“Jestli se chceš pořezat, vem si mou ruku. Podívej se mi do očí… teď řízni tolikrát, kolikrát bys řízla sebe.“ Zašeptal a své ruce otočil zápěstím vzhůru. Celou dobu se na něj dívala a pak mírně zavrtěla hlavou.
“Nemohla bych ti takhle ublížit.“ Chvíli nad tím přemýšlela… pak všechno pochopila. S vyděšeným výrazem odhodila onu ostrou věc z jejího dosahu a přiložila si ruce k ústům.
“Pane Bože… co jsem… co jsem to udělala?“ Zasýpala, hořce přitom polykala slzy. Andy se k ní nahnul a pevně ji objal. Už ji nehodlal nikdy pustit. Kolíbal s ní, líbal do vlasů a ze srdce nechal spadnout obří kámen.
“Měl jsem hrozný strach. Moc jsem se o tebe bál.“ Šeptal ji do ucha a bez ustání ji vískal ve vlasech. “Už to nikdy neuděláš, viď že ne? Slib mi to, prosím.“
“Slibuju, Andy.“ Pokývala hlavou a zabořila se hlouběji do jeho krku. V ten moment tu byli jenom pro sebe navzájem.
Saviour
Will be there
When you are feeling alone, oh
A Saviour
For all that you do
So you live freely
Without their harm
Upřímně se stydím za to, jak je to krátké, ale i tak doufám, že se ti to aspoň trochu líbilo :)
