Skrytá Identita

Epilog

Slunce zapadalo mezi kopci a pomalu začal vanout večerní vítr. Špinavý a unavený chlapec se otřásl zimou a znepokojeně se podíval na mraky, které zakrývaly večerní oblohu. Jestli něco opravdu nechtěl, tak právě další propršenou noc. V posteli už nespal několik dnů a už si ani nepamatuje, jaké to je jíst teplé jídlo a dopřát si příjemnou sprchu.

Flashback:

Dneska slavím osmnácté narozeniny. Jako každý rok jdeme s rodinou do divadla, ale dnes je to celé zvláštní. Máma s tátou se tváří nervózně a pořád se ohlížejí. Na obličejích mají sice úsměvy, ale je jasné, že se něco děje.

Divadlo se nachází na okraji města. Když jsme už byli blízko, tak se že střechy protějšího domu ozvala střelba a máma spadla na zem. Vykřikl jsem a rychle jsme se k ní sklonil. Na hrudi se ji objevila krvavá skvrna. Začal jsme se nechápavě rozhlížet..

Táta se mě snažil odtrhnout od maminčina těla. Popadl mě za ruku a skrytí za auty jsme se dostaly do blízkého přístřešku na popelnice. Otočil jsem se na něj a snažil se zjistit co se děje a kdo to na nás útočí, ale málem se mi zastavilo srdce. Na tátově sváteční košili se zvětšovala rudá skvrna.

Táta se na mě divá s děsem v očích. Snaží se něco říct, ale začíná ztrácet vědomí. Přitáhne si mě k sobě a s námahou řekne. ,,Musíš zmizet......" snaží se mluvit dál, ale dostává záchvat kašle. Snažím se nějak pomoct, ale on mě přerušuje. ,,Nech toho.... chtějí tě dostat. Musíš......Musíš zmizet. Slyšíš? ..... vědí o tobě. " Nechápal jsem o čem mluví. Kdo o mě jako ví? A proč musím zmizet?

,,Tati, co se děje? Musíš rychle do nemocnice." Opět mě přerušuje a je vidět, že už mu činí každé slovo potíže. ,,Jdi na naše tajné místečko.... do lesa ... nikdo..... nikdo tě nesmí.... vidět. Pod tím..... kamenem..... který vypadá jako .... žába ..... je schovaný......... dopis. " Začínám mít pocit že jsem se zbláznil. ,,Tati!!!" zakřičel jsem, ale on zavrtěl hlavou. ,,Nic ............neříkej...........mám..................mám......tě moc ..........rád.! Ale.....běž už. " Zděšeně jsem sledoval, jak zavírá oči. ,,Nemůžu tě tady nechat!! Tati pojď!! "

Táta mi nečekanou silou zmáčkl ruku. ,, Jdi! Nebo naše smrt bude nadarmo...... Jdi. " Pořád jsme nic nechápal, ale výraz v tátových pohasínajících očích mě přinutil jít.

Naposledy jsem se otočil a pak jsem se snažil nepozorovaně dostat pryč z města.

Za městem je les, kam jsme vždycky s tátou a mámou chodili na naše nedělní procházky. U jedné studánky jsme to měli obzvlášť rádi. A právě u této studánky se nachází kámen, který vypadá jako žába.

Nadzvedl jsem kámen a spatřil špinavou obálku. Uvnitř se nacházel dopis a mapa. Nechápavě jsem odložil mapu stranou a začal jsem číst.

Drahý chlapče,
jesli tento dopis čteš, tak to znamená, že jsme s maminkou po smrti a nepřítel už o tobě ví. Musíš být jistě velmi zmatený. Na tvém místě by byl každý.

Nemůžu ti tady toho bohužel napsat více, protože čím míň víš, tím jsi více v bezpečí. Jediné, co ti zatím stačí vědět je, že přesně za týden (jestli máš dnes 18. narozeniny a já jsme si téměř jistý že máš, tak za týden znamená v neděli.) musíš být na místě, které je v mapě vyznačené červeným kolečkem. Trasu jsem tam nakreslil taky a s mapou naštěstí umíš.

Na místě tě budou čekat a dozvíte se více. Cestou tě nesmí nikdo vidět a od teď už se nesmíš vrátit do města. Učil jsem tě, které byliny a kořínky jsou k jídlu, tak snad to zvládneš. Mimo civilizaci jsi zatím v bezpečí.

Chlapče tohle není vtip a s cestou neotálej. Za týden tam určitě musíš být.

Máme tě s maminkou moc rádi. Ničeho nelitujeme.

Táta

P.S. Od teď se jmenuješ Tom. NIKOMU nesmíš říct své jméno. Ani těm na tvé straně. Nikdo nezná tvou pravou identitu. Prokážeš se pomocí svého tetování pod klíční kostí.