Severus se druhý den probudil a vešel do kuchyně, když ucítil nádhernou vůni snídaně. Hermiona k jeho překvapení vařila. Na stole byl talíř plný slaniny a toastu, horká skleněná konvice na čaj a dva čekající šálky. Při tom všem na Severuse ani nepohlédla.
„Dobré ráno," řekla, když skončila s vejci a oběma naložila stejnou porci.
Podala mu talíř, posadila se k Severusovi a nalila si čaj.
„Jaký bude dneska program?" zeptala se a zadívala se mu hluboko do očí.
Severus viděl smutek v její tváři, ale rozhodl se na to nic neříkat. Tak hrozně by ji chtěl zmačkat v náručí.
„Dnes budeme sbírat přísady. "
Severus se napil čaje a kousl si slaniny a vejce. Chutnalo to pozoruhodně dobře. Na to, že uměla takhle vařit, bylo zvláštní, že byla tak pohublá.
„Kde přesně?"
„Půjdeme do lesa Kielder. "
Na jeho odpověď Hermiona pouze přikývla. Byl to velký les na severu Anglie.
Dojedli snídani, uklidili po sobě a šli pro potřebné pomůcky. Poté co sesbírali několik potřebných věcí se Hermiona trochu vylekala.
„Co přesně budeme dělat? " Severus v jejím hlase uslyšel zaváhání.
„Budeme potřebovat výtažky z divoké zvěře, z jejich... částí těl a orgánů pro některé lektvary."
„Ou," bylo vše, co dokázala říct.
Vyšli ze zadních dveří, Severus nabídl Hermioně rámě a spolu se přemístili na kraj lesa.
„Nejdříve začneme tím těžším. Musíme najít červené veverky a odstranit orgány z jejich těl."
Severus si sundal hábit a vyhrnul si rukávy.
„Najdu je a vy je následně vykucháte. Sklenice jsou v krabici a jsou již označeny. Prosím, pokuste se je nemíchat."
Hermiona otevřela obě krabice, vytáhla sklenice a připravila je, aby do nich mohla snadno a rychle vložit potřebné orgány. Sklenice byly určeny na srdce, plíce, sleziny, oči, játra, mozky, drápy, peří, zobáky a zuby jednotlivých zvířat.
Byla tu další krabice se sklenicemi, ale momentálně nepoužitelné. Hermiona sledovala, jak se Severus tiše pohyboval v lese. Měl důmyslný způsob zabíjení zvířat. V kapsách měl malé kameny, které na zvířata střílel jako kulky. Kameny je zasáhly a omráčily, padly a odnesly se Hermioně, která vyndávala jejich orgány. Po třech hodinách práce toho měli dostatek.
Severus pomohl Hermioně odstranit srst z červených veverek. Když bylo vše hotové, uklidili sklenice a vydali se na další úkol, lovit jelena. To bylo něco,v čem byla Hermiona velmi zběhlá. Spolu se svým otcem ho často lovili. Měla podezření, že to bylo z toho důvodu, že její otec chtěl radši chlapce, ale nevadilo jí to. Popadla hůlku a udělala tišící kouzlo na celé své tělo a Severusovi. Hermiona a Severus prošli lesem, dokud nenarazili na jelena, který jedl bobule z keře. Hermiona vyšla za jelenem tak blízko, jak bylo nutné, a udělala na zvíře rychle omračovací kouzlo. Severus odlevitoval jelena a odřízl mu hrdlo, aby shromáždil krev. Trvalo jim hodinu, než zvíře řádně vykuchali, ale když byl Severus spokojený, vrátili se do domu a uložili přísady, pak šli do svých pokojů, svlékl se a osprchoval se.
Severus byl překvapený. Předpokládal, že se bude trochu štítit toho, co dělali v lese, ale neštítila. Nebyl si jistý, čím to bylo. Byla to deprese, která způsobila její nezájem? Byla to válka, kvůli které byla lhostejná vidět velké množství krve a vnitřností? Nebo to bylo něco jiného?
