Po chvíli čtení v knihovně se Severus postavil a protáhl se. S každým pohybem mu zakřupaly některé klouby v těle. Švihnutím hůlky zhasl světla a vydal se po schodech nahoru. Musel jít poblíž Hermioniných dveří, aby se dostal do svého pokoje, ale když se blížil k jejímu, uslyšel slabé zvuky jejího popotahování a pláče. Na chvíli stál venku a poslouchal. Ani po několika minutách nepřestala. Severus si tiše svlékl hábit a plášť a elegantně je položil na malý stolek u jejích dveří, také si sundal boty a položil je pod stůl. Severus otevřel dveře, vplížil se do jejího pokoje a přešel až k ní.
Severus beze slova klekl vedle postele a pohladil ji po tváři. Hermiona jednoduše otevřela oči, zatímco její slzy kanuly na podlahu.
Oba mlčeli, když se Severus postavil a posadil se na postel a rukou jí přejížděl nahoru a dolů po zádech, do té doby, než usnula. Jakmile usnula, Severus tiše opustil místnost, zavřel dveře, popadl své věci a vrátil se do svého vlastního pokoje. Severus se posadil s hlavou založenou v dlaních. Nečekal to. Nečekal, že bude Hermiona ve svém spánku plakat, ani neočekával, že by se ji snažil utěšit. Teď byl vyčerpaný. Severus se svlékl, rychle se osprchoval a usušil, pak vklouzl do postele. Severusův sen se změnil. Zdálo se mu, že ji měl u sebe v náručí a řekl jí, že všechno bude v pořádku a už nikdy ji nepustí.
Byli venku na horkém slunci a on seděl na lehátku, zatímco Hermiona ležela na něm s tváří zabořené do jeho hrudi.
