neznámý

XIX.

V ten moment jsem si uvědomila, zamilovala jsem se do kluka, který nedokáže nikoho milovat krom sebe. Procházela jsem se po pláži s myšlenkou jak moc mi on ublížil a já bych mu dokázala vše odpustit a nechala si zlomit znovu od něj své srdce. Byla jsem tak daleko od domova...Máme jeden druhého nic víc nechceme a jsme šťastní, ale bohužel tohle není realita. Nezvládla jsem se nadechnout, tak moc mi ublížil. Začala jsem uvažovat, kde přespím? musím si najít nějaký hotel? moje věci? odpustím mu?...Zavolala jsem svému kamarádovi z Itálie a vysvětlila mu co se stalo. Nechal by mě klidně u sebe přespat.

Vyzvednul mě z pláže a já mu vše podrobněji v autě vysvětlila. Už se mi nechtělo brečet, ale ani mi nebylo do smíchu. Nic jsem necítila. Došli jsme před jeho byt a on mě obejmul se slovy "on si tě nezasloužil, máš na lepšího..brzo se objeví někdo kdo tě bude doopravdy milovat! on tě nemohl milovat to by nelíbal nikoho jiného než tebe" věnoval mi sladký polibek do vlásů. Já si ihned vzpomněla na svojí poblázněnost do italů. Oba dva jsme se šli prospat a já usínal s myšlenkou, že mě vážně nemohl milovat...

Probudila jsem se a uviděla vedle sebe lísteček kde bylo napsáno "musel jsem do práce, snídani máš v kuchyni..snad jsi se hezky vyspala!". Ano po tomhle mi bylo opravdu hezky. Musela jsem teď, ale bohužel jet pro své věci.

Dojela jsem před dům, kde byl Jakub, Hasan a Dominik.  Zaklepala jsem a otevřel mi Jakub "dobré ráno jsem rád, že jsi tady" řekl, usmála jsme se na něj a řekla mu "jdu si pouze pro své věci". Vyběhla jsem nahoru a vše si zabalila, naštěstí jsem měla málo vecí. Měla jsem vše sbaleno a vydala jsme se dolů, kde všichni stáli a já spustila svůj proslov "jsem ráda za to co jsme spolu všichni prožili, děkuju všem za všechno" podívala jsem se na Dominika a pokračovala "Dominiku opravdu tě miluju, ale nemůžu už dál" smutně se na mě podíval a nejen on. Hasan smutně řekl "kam teď půjdeš?" já mu odpověděla "budu bydlet tady u svého kamaráda, za týden si pojedu pro své věci do česka a vrátím se sem...chci tady začít znovu" což byla pravda. Jakub smutně řekl "můžeš zůstat tady..tady jsi vždy vítaná" usmála jsem se na něj. Všechny jsem obejmula a Domikovi jsem dala pusu na tvář a on mi zašeptal do ucha "ať se děje cokoli vždy tě budu milovat" ja mu nazpátek řekla "já tebe taky" a odešla jsem...

Vrátila jsem se zpátky za svým kamarádem a žila dál bez Dominika..ale všechno tohle! všechny chvíle bez něj mi lámaly srdce..