neznámý

VIII.

Byla jsem už nachystaná...zavolala jsem si taxík a jela jsem směrem ke klubu. Klub byl teď ještě prázdný, u vchodu mě přivítala Hanka. Následovala jsem její kroky, chtěla mě představit majiteli. Vše proběhlo v pořádku a já jsem dnes mohla nastoupit na zkoušku. Hanka mě objala "zvladneš to" dodala a poté jela domů.Já si oblékla černou zástěru a začla jsem obsluhovat první zákazníky. Řekla jsem si, že konečně nemyslím tolik na Dominika. Obsluhovala jsem čím dál tím víc lidí. Klub se začal dost rychle naplňovat. U baru jsem viděla sedět mou bývalou kamarádku. Šla jsem ji s úsměvem pozdravit, hned mě obejmula. Dali jsme se do řeči, mezitím jsem však stále obsluhovala zákazníky. Dost dlouho jsme se neviděli takže řeč nestála. Řekla jsem ji, že si odskočím na záchod. Mezitím co jsem byla na záchodě přišla k baru parta přiopilých kluků. Ja jsem se vrátila ze záchodu a hned upoutali mou pozornost. Byli to kluci co nahrávali s Dominikem. Moc jsem je neznala viděli jsme se jen párkrát. Ale oni mě hned poznali, pozdravili jsme se. Nevěnovala jsem jim pozornost, přeci jen je skoro vůbec neznám a šla jsem se věnovat bývalé kamarádce. Viděla jsem, že u jednoho stolu nemají nic k pití. Vydala jsem se k nim. Optala jsem se jich co chtějí. Můj zrak opoutala černovlasá vysoká žena na parketu a vedle ní se pohupoval Dominik. Vyběhla jsem k baru a vzala si své věci, chtěla jsem odsud vypadnout. Kličkovala jsem mezi lidmi, strhla jsem na sebe pozornost, jak jsem tam tak pobíhala. Koukla jsem jen na parket jestli si mě všiml. Jeho oči se dívali do těch mých. Vyběhla jsem ze dveří klubu a zapálila si cigaretu. Přemýšlela jsem o svém chovaní, no možná jsem se zachovala blbě, ale doufala jsem, že pro něj ta noc něco znamenalo. Ovšem, že neznamenala. Posadila jsem se na obruvník cesty. Ze zadu mě někdo obejmul, myslela jsem si že to bude má kamaradka. Spletla jsem se, otočila jsem se a viděla Dominika. Odstrčila jsem ho od sebe. "Cítíš ke mně něco?" zeptala jsem se ikdyž už teď jsem znala odpověď. "Měl bych snad?" tyhle jeho slova mi lámala srdce, to ani trochu mu na mě nezáleží. "No ta noc pro tebe nic neznamenala?" řekla jsem "znamenala pro mě jako noc s jakoukoliv jinou" odpoveděl. Cítila jsem jak se mi slzy derou na z očí, byla jsem naivní tenhle kluk měl srdce zamrzlé a nikoho si nepustil k srdci. Udělala jsem krok blíž k němu pohladila ho ve vlasech "ráda jsem tě poznala Dominiku" řekla jsem a dala mu polibek na tvář. Dívala jsem se na něj a snažila jsem se tuhle chvíli zapamatovat co nejvíce, bylo mi jasné, že Dominika vidím naposled. Co mi tyhle myšlenky běhali v hlavě jsem své slzy už neudržela. On mě pevně obejmul a pošeptal mi "jseš jiná než ostatní". Věděla jsem, že tohle říká každé. Smutek se najednou změnil ve vztek. "a ta holka z klubu taky je jiná hm?" řekla jsem docela naštvaně. On odpověděl "je stejná jako všechny! ty jsi vyjmečná" a vrátil ze zpět do klubu. Mé nohy mě donesly domů a já jsem celou noc nemohla usnout. Přemýšlela jsem o nás a pak jsem si uvědomila. Miluju Dominika, ale na tohle už bylo příliš pozdě.