Water prince CZ // TAEGI // ✔️

💙Modrá jako noc💙

Ráno to všechno bylo o čase. Oba totiž zaspali, takže se rychle oblekli, Yoongi se najedl a s krátkým přemlouváním ať si dá Tae taky, vyšli pryč. Jenže Yoongi se musel znovu vrátit, jelikož si zapomněl jeden list s textem.

„Mám jediný štěstí, že si to ještě každý ráno kontroluju, jen co vyjdu." Zkonstatoval a vyšel rychlou chůzí do města, které bylo v tuhle hodiny asi nejrušnější.
„Kdyby sis to zkontroloval už doma, nemusel by ses vracet." Zkonstatoval následně Tae, ale Yoongi dělal, že to ani neslyšel.

Šedovlásek šel opravdu rychle a mladší ho moc nestíhal.
„Zpomal." Zaskuhral Taehyung.

„Ne, Tae ty přidej, jdu pozdě." Opravdu pospíchal, proto ho chytil za ruku a táhl ho sebou, aby byli stejně rychlí.
Yoongimu to připadalo v pořádku, jen ostatní kolemjdoucí se na něj opravdu dívali jako na blázna. Táhl totiž za sebou z jejich pohledu nic.

„Yoongi, umírají mi nohy." Postěžoval si modorvlásek a skoro začal zpomalovat, ale kvůli Yoongimu i přes bolest v nohou a únavě, zkousl všechno nepříjemné a nechal se dále táhnout.

„Zlato, pokud to zvládneš, tak ti koupím tu nejlepší oreo zmrzlinu, kterou v Seoulu najdem a je mi jendo, že tři dny nebudu jíst a lidi se na mě budou dívat jak na cvoka." Otočil se ve spěchu na Taeho a usmál se na něj tím nejsladším usměvem, který uměl ze sebe dostat.
„Zvládnu, slibuju." Zakýval hlavou a přidal do kroku tak, že skoro předběhl Giho.

„Teď už jen zahnem doleva a jsme tam." Oba zatočili do leva a uviděli obří budovu JYP entertainment.
Šli stále rychlým krokem, jen pár metrů od dveří dovnitř zpomalili, aby se vydýchali.

„Chceš zůstat tady a počkat na mě? Nebo pujdeš se mnou po schodech až do osmého patra?" Zeptal se šedovlásek a usmál se.

„Myslím, že mou odpověď znáš." Dostal ze sebe zadýchaně mladší a sledoval jak starší vchází do budovi.

Taehyung si sedl na lavečku co stála kousek od vchodu a opřel se zády o opěrátko.
Bolely ho příšerně paty a pocestě si poranil nohu o kamený květináč, který neviděl.
Podíval se na místo kde po tom měl roztržené kalhoty a sáhl si pod ně. Když vytáhl prsty, měl na nich modrou krev.
„Sakra, to byli moje nejmilejší kalhoty." Postěžoval si a radši na to už nemyslel, jinak by se musel naštvat a to on nerad.

Seděl tam ještě pět minut, potom se dveře otevřeli a Yoongi vyšel docela vysmátý.
„Jak to šlo?" Zeptal se Tae. Yoongi si sedl vedle něj na lavečku a vytáhl balík peněz. Chvíli si sním hrál a pak je složil do klína.
„Dostal jsem trojnásobek toho co my slíbyli. Prej to bylo dobrý." Usmál se trochu a pak se podíval na modorvlasého.

„To je dobrý, ne?" Usmál se na něj zpět. Ale Yoongiho usměv sklesl.
„No, nevím. Cítím se jako bych je okradl. Vzdyť píšu jen slova co se rýmují a vyprávějí příběh, to není nic zvláštního." Yoongi si položil hlavu do dlaní a přemýšlel
„Gi, hele. To co děláš, dělá sice dalších tisíc lidí, ale ty to podle mě, děláš ze všech nejlépe. A navíc. Pokud ti zaplatili sami od sebe tolik, tak musíš mí sakra velkej talent, nemyslíš?" Mladší mu chytil obě ruce a podíval se mu do očí.
„Věř si, Gi. Jsi opravdu dobrý a jediný, kdo si myslí pravý opak, jsi jen ty."
Tae mu zvedl hlavu  dvěma prsty a dal mu pusu na nos.
Tohle gesto ve starším vyvolalo neuvěřitelný pocit euforie. Musel se začít usmívat. Potom se neklonil blíže k Taemu, který udělal to samý s objal ho. Silně. Ne tak jako včera.

„Děkuju, Tae." Gi ho pustil a posatvil se. „Tak pojď, jdem ti na tu zmrzlinu." Tae se usmál a přikývl.

Oba se procházeli po Seoulu. Ruku v ruce a hledali nejlepší cukrárnu, ve které by Yoongi mohl Modrovláskovi koupit pořádnou Oreo zmrzlinu.
Nakonec přeci jen takovou našli. Koupili si to co chtěli, Yoongi to zaplatil a odešli pryč.
Když šedovlasý podal zmrzlinu mladšímu, ostatní nevěděli co se dejě, jelikož pro ně ta zmrzlina, prostě zmizela.

„Děkuju, Yoongi. Ta zmzlina byla strašně dobrá." Poděkoval mu Tae a chytil ho za ruku.
Pokaždé oba dva trochu zčervenali, když to udělali, protože pro Taeho to byla opravdu dlouhá doba bez lidského kontaktu. A pro Yoongiho, protože, měl asi modrovláska opravdu hodně rád, což nemohl pochopit, jelikož ho znal nejakých 30 hodin. Ale i tak to bylo těch nejpěknějších a nejužasnějších třicet hodin co za dlouhou dobu začil.